Se srdcem v krku a žaludkem na vodě vcházím do stísněné kanceláře v prvním patře ošuntělé bytovky na liduprázdném sídlišti. Všude kolem mě se tyčí monumentální stohy papírů, šanonů a kalendářů s křivě se usmívajícími předškoláčky vítajícími měsíc září, zatímco mě vedou jedinou uzounkou pěšinkou směrem ke stolu prohýbajícímu se pod váhou pěti tiskáren a impozantního CRTéčkového monitoru.

Za ním usazená paní v předdůchodovém věku si z čela odhrne naondulovanou kadeř odhodlanou vzdorovat osmdesátkovým módním normám, kterými se řídí zbytek jejího účesu a probodne mě zvídavým pohledem.

„Copak mi nesete, panáčku?“ zakrákorá. V rozklepaných prstech jí podám flashku a v duchu si přeju, abych měl s sebou i nějakou, která nevypadá jako beruška a mohl se tu tak vydávat za aspoň trochu většího tvrďáka.

Následujících patnáct minut do mě paní šije termíny jako zákres, ořez, doraz, spoustu všelijakých čísel a písmen a nakonec řekne, že takové prácičky na počkání nedělá a prý ať si pro to přijdu zítra. Jo a že bere jenom hotovost. Z budovy vycházím spěšným krokem, s kapkou potu stékající po šíji a s vědomím, že teď už není cesty zpět. Je ze mě kriminálník, spodina společnosti, mecenáš zločineckého podsvětí.

Co že jsem udělal tak hrozného, ptáte se? Nechal jsem si v copy centru vytisknout RPGéčkové PDFko. 

zdroj: Cubicle 7

Tenhle koníček není pro tablety

Bylo to léta páně… No, letošního léta, prostě v červnu, když jsme se s vydavatelem Cubicle 7 dohodli na zrecenzování jejich Warhammerovského RPG portfolia. Však víte, Warhammer Fantasy Roleplay a Warhammer 40,000 Roleplay: Wrath & Glory, které pro vás zrecenzoval Michal. On si vzal na starosti corebooky (a vychválil je do nebes) a já starter sety, se kterými mám v plánu strávit dva (doufejme) příjemné víkendy během nadcházejícího podzimu (a pak je, s trochou štěstí, taky vychválit do nebes).

Má to jen jeden problém: Cubicle 7 nám poslali jenom PDFka. Žádné knížky, žádné krabice, žádné žetonky k vyplokání, kostky k házení ani deníky postav k deníkování a postavování. Jen dva RAR soubory plné jedniček a nul.

A než se v tomhle textu posuneme dále, asi bych měl v zájmu transparentnosti předeslat, že jsem ten typ hráče, pro kterého RPGéčka znamenají papír. Moje knihovna RPG příruček tvoří zhruba 55 % mojí identity coby člověka. Kdyby můj dům schvátil požár, běžel bych nejprve pro ni a pak až teprve pro porcelán po babičce.

Bez jakékoliv nadsázky neznám lepší pocit, než se v klidu vyvalit do polohorizontální polohy s novou příručkou vonící po čerstvém lepidle a listovat si v ní, zkoumat kvalitu papíru a obdivovat layout ilustrací s oběma stránkami v pohodlném záběru najednou. RPGéčka pro mě znamenají knihy, objekty, cennosti, které mohu schraňovat, hoardovat a vlastnit kolikrát čistě pro potěchu z vlastnictví samotného, paralelně s tím (či úplně nezávisle na tom), že si je eventuálně někdy i dokonce zahraju.

Za léta praxe jsem samozřejmě vyrozuměl, že existuje i subkategorie jakýchsi „pokrokových” hráčů, kteří technologicky nezamrzli v polovině patnáctého století a pravidla si tudíž čtou na elektronických tabletech; deníky postav si zapisují do interaktivních PDF souborů; a nikdy nezmlknou o tom, jak je to celé pohodlnější, praktičtější a snad možná i ekologičtější.

A já tyhle lidi toleruji stejně tak jako lidi, kteří si myslí, že by v porodnicích mělo být dovoleno kouřit, takže absolutně vůbec a jestli jste si mysleli, že tenhle článek míří k erudované diskuzi silných i slabých stránek obou formátů, přijďte jindy, protože to teď není na pořadu dne.

Můžete si myslet, že je fajn nemuset na hru tahat deset kilo příruček v batohu, můžete si dokonce i vygooglit, že starter set Warhammeru Fantasy Roleplay nemají Cubicle 7 aktuálně na skladě a ten pro Wrath & Glory fyzicky ještě ani nevyšel, ale na to vám řeknu jenom to, že v mém Kallaxu (a v mém srdci) zeje díra 2x26cm a já vím přesně, čím ji zaplnit.

Chce to profíka

Jo, věděli jsme dopředu, že to budou jenom PDFka. Jo, kejvnul jsem na to, protože to sice byl mizernej barter, ale já jsem z té generace, které Babiš zlevnil jízdné z rozpočtu na platy našich učitelů, takže jsem na mizerné bartery zvyklý. Chvíli to vážně vypadalo, že holt spolknu svou pýchu i principy a odvyprávím recenzní hraní z displeje mobilu.

Jenže pak mě při jedné večerní procházce udeřil do očí vybledlý plakát na autobusové zastávce, nabízející služby přesně té choulostivé povahy, jakou moje situace vyžadovala. Abyste chápali, taková RPG příručka, to není něco, co si můžete zbastlit jen tak doma na koleni – aspoň tedy, pokud chcete, aby to i nějak vypadalo. Chce to víc toneru, než kolik vám v papírnictví můžou bez předpisu vydat; víc papíru, než kolik se spotřebuje na světovým šampionátu ve skládání origami.

A hlavně, jestli vaše ambice nekončí u haldy rozmazaně natištěných papírů secvaknutých sešívačkou, potřebujete pořádnej vercajk, kvalitní materiál, dobře udělaný vazby, a to ani nemluvím o starter setech, ve kterých najdete i všemožný žetonky a mapy a deníky z tvrdého papíru, který si před sebe hráči můžou rozložit jako roztomilou plentičku…

zdroj: Cubicle 7

(Fakticky, Cubicle 7, udělat dva takhle nabitý starter sety a pak je recenzentům posílat jako #! @*&% PDFko, to je hereze, že by se i Horus červenal.)

Na tohle prostě potřebujete profíka. Někoho, kdo ví, co dělá, ale zároveň – a pozor, to je hlavní – někoho, kdo neumí anglicky. Protože hned na první stránce obou warhammerovských starter setů najdete tučným písmem napsáno: 

ŽÁDNÁ ČÁST TÉTO PUBLIKACE NESMÍ BÝT REPRODUKOVÁNA JAKÝMIKOLIV PROSTŘEDKY, A TO VČETNĚ ELEKTRONICKÉHO I MECHANICKÉHO KOPÍROVÁNÍ.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala

Je mi jasné, co si teď nejspíš říkáte. „Pavle, ty ťutíne včerejší, to se tam přece píše, jen aby se neřeklo. Je to jako omezení rychlosti před školním přechodem nebo zákaz kouření v porodnici; nikdo nečeká, že se tím doopravdy budeš řídit.“

A pokud jste vážně takoví naivkové, že si nemyslíte, že mi URNA rozrazí dveře dřív, než stihnu tenhle článek doklepat, tak… No, tak máte asi vlastně recht. Aspoň pokud můžu soudit na základě porady se svým advokátem, Mr. Googlem, se kterým jsem na tohle téma diskutoval dlouho do noci. 

Ona je totiž právní stránka tištění zakoupených PDF souborů poměrně zašmodrchaná. Obzvláště proto, že částečně záleží na tom, z jaké země si to PDFko vlastně objednáváte, a také proto, že termíny jako „osobní užití” nebo „řádné užití” jsou natolik vágní, že se v ústech dobrého rétorika rády povolně ohnou do víceméně libovolné polohy (stejně jako otázka, zdali se dá copy centrum stavět na roveň s regulérní tiskárnou a zda lze využití jeho služeb považovat za „reprodukci” jako takovou). 

Pokud jde ale o rozrážení mých dveří Útvarem rychlého nasazení, to hlavní je, že autorské právo ve většině relevantních států spadá pod oblast práva soukromého, nikoli veřejného. Což znamená, že abyste měli z jeho porušení nějaké oplejtačky se zákonem, musel by vás nejprve autor díla sám cíleně zažalovat –  a to by o vašich pokoutných aktivitách v copy centru na růžku musel nejprve vědět, což se mu s hlavním štábem v irském Gormanstonu (příklad ryze náhodný) asi jen tak nepoštěstí.

A i kdyby, sotva by nějaké firmě stálo za to takovou prkotinu řešit soudně. Alespoň ne do té doby, než si s těmi vytištěnými soubory v kroužkové vazbě rozjedete nelicencovaný maloobchod, případně se na svém YouTube kanále nezmíníte o kartičce, o které jste měli raději mlčet. Tehdy je čas na Pinkertony, že ano, Hasbro? 

Jasně, není pochyb, že tohle pravidlo cílí mnohem víc na elektronické kopírování. Nakonec, každému PDFku přece stačí pár kliknutí, aby se ocitlo na torrentech, kde už za něj autoři nedostanou ani vindru. Dodneška si ostatně pamatuju, jak jsem z tvůrců Dračí hlídky tahal pár stránek z příručky v PDF podobě, abych je mohl před hrou poslat hráčům na přípravu. Trvalo to týden a když mi konečně přistály v mailu, byly všechny do jedné překryté komicky obrovitánským zabezpečovacím vodoznakem.

Na jednu stranu mi to přišlo skoro zábavné, především v kontrastu s takovými Free League, kteří vám ke každé zakoupené příručce automaticky pošlou PDF zdarma, ani nestačíte říct „surströmming”. Zároveň ale nemůžu říct, že bych pro to neměl pochopení. Psaní RPGéček je těžká práce a pirátství je v tomhle oboru fakticky závažný problém. Nedivím se, že se mu autoři snaží bránit, jak jen mohou.

Což je ostatně důvod, proč většinu zakoupených PDF obdržíte se svým jménem či sériovým číslem na spodku stránek. To aby tvůrci věděli, koho kontaktovat, až se kopie jejich vydřeného dítka objeví na Pirate Bay. Kam, kdybychom chtěli malovat čerty na zeď, ho teoreticky může šoupnout i zaměstnanec toho copy centra, kde jste si jej nechali natisknout…

zdroj: Cubicle 7

Všechna práva vyhrazena

Já ale nemám nejmenší zájem posílat PDFka na torrenty. Já chci mít prostě při recenzním hraní v ruce něco, čím se dá listovat. A jo, jasně že chápu, že ta výstraha na začátku většiny RPG příruček je jen právním ekvivalentem členství v posilovně nebo exotické kuchařky; tj. prachem zavátou a zapomenutou pojistkou pro situaci, která ve skutečnosti nikdy nenastane a i kdyby náhodou nastala, nikoho by to beztak nezajímalo.

Ale stejně jako to členství v posilovně či exotická kuchařka v knihovničce člověka, který si k véče objednává Mekáč přes Foodoru, se prostě nemůžu neptat: Když je vám to teda tak očividně k ničemu, tak proč to tu sakra je? 

V zahraničí je mimochodem tahle výstraha natolik běžná, že některé tituly – obzvláště moderní, indie a obecně „protiproudová” RPGéčka jako Thirsty Sword Lesbians nebo FATE: CORE – naopak obsahují výslovnou instrukci pro personál copy center, aby se nebáli daný soubor tisknout či kopírovat.

Paradoxně jsem si téhle varovné větičky v žádné knize nikdy nevšiml, dokud mě o ní nespravil jeden rozezlený moderátor Discordu RPG Coriolis v rámci důrazného varování na porušení pravidla 6: Probírání ilegálních aktivit. To poté, co jsem se zmínil, že mám v knihovničce vytištěné všechny suplementy, které kdy pro Coriolis kdo napsal, včetně Aram’s Secret a Scenario Compendium 1, které buď v tištěné formě nikdy nevyšly, nebo už dávno nejsou nikde k dostání. A oba tuhle výstrahu obsahují, ač zhuštěnou do kryptické frázičky Všechna práva vyhrazena.

Ona tahle vyhrazená práva totiž obsahují i výhradní práva na tisk a fyzickou reprodukci díla, a jako fajn, oukej, asi, ale to jako fakt myslíte vážně? Oba výše zmíněné moduly byly tou dobou, kdy jsem se ke Coriolis dostal, ve fyzické podobě už dávno k nedostání! Takže jenom proto, že Free League nehodlají dělat dotisk, si je už navždycky můžu prohlížet jenom na ušmudlaném displeji svého noťasu, i když by se každý v pohodě vešel na dvacet listů papíru?

To dělá z poloviny mojí RPG knihovničky předmět doličný. A co teprve všechny ostatní recenzní kopie, všechny Humble Bundly, všechny slevové akce na Drivethrurpg – fakticky myslíte, že to všechno nechám odpočívat na svém pevném disku na věky? Že nic z toho nechci mít při hraní na stole v papírové podobě? Vážně si myslíte, že mě před největší vášní mého života zastavíte něčím tak malicherným, jako je zákon?

Dokonalý zločin

Následujícího dne se vracím do copy centra. Kapucou si štítím svou tvář před dotěrnými dešťovými kapkami i zvídavými pohledy zdánlivě náhodných kolemjdoucích. V prvním patře mi zaměstnankyně a majitelka v jedné osobě předá žlutou, neprůhlednou obálku.

Činí tak s rozčarovaným výrazem; pravděpodobně přemýšlí nad tou obscénní titulní stránkou plnou démonických blivajzů a borců s blastery a motorovkami místo mečů a na to, co za úchyla asi jsem a co za úchylárny jsem si to u ní právě nechal vytisknout.

Anglicky ale neumí. A tak ani netuší, že se právě stala komplicem v mém dokonalém zločinu. Zpátky do deště vycházím s úsměvem na tváři, batohem plným příslibů nadcházejících dobrodružství a pomyslným prostředníčkem zdviženým směrem ke všem symbolickým i nesymbolickým zákonům, v jejichž očích jsem se právě stal spodinou společnosti.

Copak? Nelíbí se vám taková katarze? Je vám z toho svědivo po celém těle, že se ten bídák Pavel hurónsky vysmívá zákonu do obličeje s vědomím, že jeho ruka o něj nikdy ani nehtem nezavadí? Tak ještě než tenhle článek proženete DeepLem a pošlete do Irska, dovolte mi to tu zakončit nějakým trochu poučnějším dodatkem. 

zdroj: Cubicle 7

Dva dny poté, co jsem dorazil domů se svými čerstvě nakopírovanými starter sety, jsem jako totální vůl zjistil, že ten pro Warhammer Fantasy Roleplay je v české distribuci stále ještě k dostání za necelých osm stovek. Té naondulované paní v copy centru jsem za všechny ty barevně natištěné mapy a deníky postav na čtvrtkovém papíře nechal na stole něco málo přes litr (za oba starter sety najednou) z čehož pár rychlými počty vyvodíme, že jsem na fantazáckém starter setu ušetřil cirka tři stovky.

Ale místo perfektně vycizelovaného produktu jsem odešel se stohy papíru v neohrabané kroužkové vazbě, se stránkami pokroucenými přemírou černého toneru a ošklivými bílými pruhy po stranách… A bez dvojice oficiálních kostek.

Nebo, abychom byli přesnější, jsem prostě jen vyhodil pětikilo oknem, protože jakmile jsem zjistil, že na českém trhu seženu krabici schopnou zaplnit alespoň 1x26 cm propasti v mém Kallaxu (a srdci!), nechal jsem si ho poslat do nejbližšího Z-boxu a výtiskem od paní z copy centra se jal podkládat rozviklanou postel.

Jo. Byl to mizernej barter, od začátku do konce. Ale hej, kejvnul jsem na něj, no ne?

Poznámka šéfredaktora: S vydavatelstvím Cubicle 7 máme ve skutečnosti skvělé vztahy a jsme vděční, že nám poskytlo tak kvalitní tituly. Pavlovi jsme doporučili vypovídat se ze svých problémů u odborníka namísto u svých kamarádů a spoluhráčů, kteří se mu ve skutečnosti na ten starter set milostivě složili...