Stolní RPG Příšera týdne (Monster of the Week) vyšlo už roku 2012 a celá jeho pravidla vytvořil jediný člověk jménem Michal Sands, kterého k tomu vedla záliba v nadpřirozených seriálech. Pokud máte rádi Lovce duchů, Buffy, přemožitelku upírů nebo třeba Akta X, budete tu jako doma. Zhostíte se totiž archetypů lovců příšer inspirovaných právě těmito seriály.

Galerie

Vlastně byl jimi inspirovaný i zvolený název hry. Příšera týdne odkazuje na dávné doby, kdy internet nebyl tak dostupný a většina z nás lovila své oblíbené seriály a filmy na televizní obrazovce. Jeden příběh, jedna příšera, jeden díl týdně.

A když už vybíráte jako vzor televizní dílo, musíte zvolit i správně filmový, herní systém. Proto Sands sáhl po Powered by the Apocalypse (PbtA) a nemohl učinit lepší volbu. Ostatně není žádným tajemstvím, že u nás v redakci máme pro tenhle systém asi největší slabost. Teď se navíc stal menší zázrak, když Příšera konečně vyšla v českém překladu. Příručka hovořící naší mateřštinou je pak předmětem této recenze.

Není horor jako horor

Sám jsem dlouho hledal hororový systém, který by sednul tomu, co chci hrát, a hlavně i mým hráčům. Jenže většina hororů stojí na tom, že postavy tak trochu mučí a mají životnost rybího filetu na rozpáleném letním slunci. Třeba taková Delta Green rovnou počítá s tím, že vaše postavy zemřou nebo se zblázní. Zranění z případů jsou docela trvalá a čím víc toho člověk ví, tím méně je člověkem.

zdroj: Casa de Locos

Call of Cthulhu, ze kterého Delta Green vychází, na tom není o nic lépe. Na dlouho jsem proto skončil u World of Darkness. Jenže jeho svět mi zase úplně nevyhovoval, stejně jako třeba vylepšování postavy. Pak jsem ale narazil na Příšeru týdne a hned jsem věděl, že je to přesně to, co hledám a chci.

Tahle hra přináší do rovnice něco jiného než obecný děs. Vaše postavy nejsou tak bezmocné. Jsou to hrdinové, tedy ti, kteří se objevují v úvodní znělce seriálu a vynikají nad ostatními. Mají přežít a odjet ze zničeného Sunnydale s vycházejícím sluncem.

Příšera týdne nabízí možnosti, jak zvládnout většinu hororových žánrů: Duchařinu, vraždící vidláky nebo starý dobrý kosmický horor. Prostě je tam všechno právě díky tomu, že použitý systém PbtA je postavený na tom, aby nekladl fantasii meze. Dává rozmanitou sadu možností jak hráčům Lovců, tak vypravěči v podobě Strážce příšer a záhad.

zdroj: Casa de Locos

Buffy sedí s Deanem Winchestrem na pivu a dovnitř vběhne Mulder s žádostí o pomoc

I takovým mezititulkem by se dalo popsat, jak může probíhat představení postav. Ve hře je totiž celkem jedenáct archetypů, ze kterých si můžete vybrat při volbě postavy. Na tomto místě pravidla trvají na tom, aby v družině nebyly dvě stejná povolání. Proč? Protože se každé hraje trochu jinak, má jinou roli v příběhu a smysl.

Třeba takový Vyvolený je nejvíc inspirovaný právě Buffy. Nebo Mstitel, který se mstí za ztrátu něčeho pro něj důležitého. Navíc má každý Lovec své vlastní možnosti a dovednosti. Hlavně by ale prostě nebylo tak zábavné, kdyby byli dva Vyvolení k té samé věci nebo by se každý snažil odvrátit svou vlastní hrozbu. Možná si myslíte něco jiného, ale věřte mi, je dobré hrát přesně tak, jak to příručka chce.

Vašeho Lovce tvoří pět vlastností – rozum, ostrost, šarm, bystrost a podivínství. Ty se pohybují v rozmezí od -1 do +3. Všichni mohou zároveň provádět základní tahy, kterých je osm a pokrývají většinu situací, do kterých se postava může dostat. Je tu třeba Jednej pod tlakem, Vyšetřuj záhadu nebo univerzální Dej přes hubu.

Galerie

Pokud hra vybízí k hodu, hodí se dvěma šestistěnnými kostkami a k výsledku se přičte nebo od něj odečte vlastnost podle toho, jak postava k akci přistupuje. Třeba vyšetřovat se klidně dá pomocí vlastně všech pěti vlastností, kdy záleží hlavně na popisu dané akce. Když se výsledek sečte a padne alespoň sedm, znamená to úspěch, i když může mít nějaký háček. Deset a víc je úspěch s nějakým tím bonusem navrch.

Pokud padne šest a méně, neznamená to prosté selhání. Spíš jde o komplikace, které hodí družině klacky pod nohy a často pošlou příběh do obrátek, které by jeden nečekal. Ano, i neúspěch může být zatracená zábava a sláva všem pravidlům, co to chápou. Volba tahu je důležitá hlavně proto, že každý má jiné mechanické výsledky v případě úspěchu. Naštěstí jsou ale pravidla relativně jednoduchá a naskočit do nich je doopravdy snadné.

No a pak jsou tu ty specialitky. Každý archetyp Lovce má svoje vlastní. První věc je, že mají své vlastní tahy. Třeba Expertka umí Předvídavost, díky které může na místě získávat předměty, které předtím neměla. Jak? Protože je přece Expertka, takže je na vše připravená. Má svůj úkryt, který pomocí své příručky může upravovat a samozřejmě zbraně na zabíjení monster.

zdroj: Casa de Locos

Mstitel umí propadat berserku, ale třeba se i naučit domácí felčařině. K tomu má klasické zbraně včetně své ikonické. Je libo ruční dělo, upilovaná brokovnice nebo třeba být pořádně groovy a pořídit si rovnou motorovou pilu? To se bavíme o těch obyčejnějších povoláních.

Jenže je tu taky Nebeská s propůjčenými dovednosti ze samotných nebes (nebo odjinud) či Netvor, který představuje monstrum přeběhlé na druhou stranu a tak dále. Je prostě z čeho vybírat a každý z nich je něčím unikátní, jinak se hraje nejen při hodech kostkami, ale hlavně při samotném odehrávání scén. Tyhle metody jsou na míle vzdálené tomu, jak se hraje povolání v klasickém fantasy.

Důležitý je týmový koncept. Ten tedy nemá efekt v základní příručce, co se týče pravidel, ale tvoří to, jak se vaše družina dala dohromady a o čem váš příběh bude. Jste podivná rodina? Pracujete pro nějakou organizaci? Nebo jste prostě jen studenti střední školy? Zkrátka se počítá s tím, že už se znáte.

zdroj: Casa de Locos

Pravidla se na to ptají a vy při tvorbě postavy odpovíte. Domluva u Příšery týdne je totiž extra důležitá. Třeba samotný koncept Vyvoleného do hry vnese to, že příběh se tak bude trochu víc točit kolem něj. Mstitel se zase může hodně špatně snášet s takovým Netvorem a tak dále. Domluva před začátkem je prostě esenciální (viz obecná užitečnost nultého sezení). Pak se už ale dostanete k tomu hlavnímu, tedy k lovu monster!

Zabili jsme lochnesku, poprali se s vlkodlakem a jdeme sejmout prastarého

Milovníky kostek, kteří chtějí dělat Strážce v Příšeře týdne, zklamu. Vypravěč se totiž kostek nedotkne. Jeho úkol je jinde a nespoléhá na náhodu. Jeho největší zbraní v arzenálu je právě titulní příšera nebo událost, kterou Lovci vyšetřují. Jeho akce a machinace se často dějí i na pozadí událostí a postavy o nich nevědí do momentu, než se stanou. Postupně se dostává k silnějším tahům, které představují to, jak zlo sílí a blíží se epické finále celé zápletky.

Lovci například honí nohsleda monstra. Hody se nedaří a cíl uniká. Nakonec ho dopadnou, jenže co nevědí, je to, že Strážce se rozhodl využít tah, díky kterému monstrum mezitím uneslo místní šerifku. Podobně se přistupuje i k událostem. Stát totiž nemusíte jen proti tvorům z masa, kostí a ektoplazmy, ale třeba i proti dávnému prokletí. To ovlivňuje lidi nebo místa, se kterými opět vypravěč manipuluje pomocí svých tahů. Navíc může ovládat i pohůnky velkého zla nebo samotné lokace.

Galerie

Pravidla navíc velice pěkně učí, jak zápletku stavět. Jak dávat všemu konání důvod, proč to vlastně postavy má zajímat nebo s čím mají počítat. Zápletka graduje rozdělením na šest fází od dne, kdy to všechno začíná až do půlnoci, kdy je zlo nejsilnější (podle téhle lehké formulky se dá krásně stavět gradace nejen v Příšeře týdne).

Rozhodně skvělé je i Strážcovo dvanáctero, v němž jsou představená pravidla, kterých by se měl vypravěč hororové hry držet. Těm, kteří neznají systém PbtA, sice bude chvilku trvat, než vklouznou do toho, kdy jaký tah využít a proč se tvrdé tahy nemají pálit jak z kulometu, ale pravidla v tomhle ohledu naštěstí pěkně vedou za ruku. Nejsložitější je to asi v samotném boji, ale i tomu naštěstí kniha věnuje celou kapitolu.

Díky svému konceptu jsou navíc pravidla skvělá na jednorázové hraní i dlouhodobější kampaně. Dá se odehrát jediná epizoda nebo začít celou sérii, nad kterou se vznáší centrální příběh. Však kdo viděl alespoň nějaký seriál, ví, o čem mluvím. Důležité je ale snažit se monstra nedržet moc dlouho na scéně. Jedno, maximálně dvě sezení na jeden případ. Děj pádí a není čas se zdržovat. Záhad je na světe hodně a je třeba je rozlousknout všechny! 

zdroj: Casa de Locos

Navíc zlepšování postav funguje velice pěkně, kdy se jim odemykají nové tahy a tím i možnosti. Mohou si brát i vylepšení z jiných příruček nebo třeba získávat spojence, pokud se to momentálně hodí do příběhu a potkali někoho zajímavého.

Beze světa, ale s potřebnou průpravou

Na příručce Příšery týdne je znát její věk i indie kořeny. Naštěstí to platí primárně o vizuální stránce. Na ilustracích pro původní knihu pracoval převážně ilustrátor Daniel Gorringe a kresby rozhodně nejsou tím nejúžasnějším, co jste viděli. Ale mají styl, který se k pravidlům skvěle hodí. K české verzi navíc přidal několik extra ilustrací i tuzemský autor Martin Hanschild a musím říct, že se k ní skvěle hodí.

Samotná kniha je rozdělená na dvě hlavní části: Jednu pro Lovce a druhou pro Strážce. Příručka neobsahuje žádnou předem danou alternativní realitu, ve které by se vaše příběhy mohly odehrávat. Dává ale k dispozici úvodní dobrodružství o opicích, které šílený vědec změnil v kyborgy. Jak fanoušci Hellboye vědí, jediné, co je lepší než kyberopice, je nacistická kyberopice!

zdroj: Casa de Locos

Hlavní ale je, že příručka dává vypravěči i hráčům něco mnohem hodnotnějšího než stránky popsané událostmi a budováním světa. Dává pořádný, robustní návod na to, jak si to všechno udělat sám. A on je fakt dobře napsaný! Téměř bych řekl, že stojí za to si knihu pročíst už jen díky němu. Protože když odmyslíme pravidlové kličky, většina zásad funguje do jakéhokoliv systému. Pokud si navíc ozkoušíte, jak se hra hraje, dostanete do ruky i nástroje, jak tvořit nové třídy Lovců, potvor a vůbec všeho, co do hry potřebujete. Hezky přehledně, a ještě k tomu česky.

No jo vlastně, česky…

Nebudu zastírat, že jsem se překladu Příšery týdne bál. Skepticky jsem koukal na některé fráze, které mi vůbec nešly do úst. Dívám se na seriály v originálním znění a originál, tedy Monster of the Week jsem i hrál. Všechnu skepsi ale stranou, strach pryč a s pravdou ven! Tahle hra je opravdu dobře přeložená.

Vysvětlení dávají smysl, pravidla si neprotiřečí a u stolu vlastně tahy sednou do pusy tak, jak je u systémů postavených na PbtA potřeba. Navíc to nekončí u překladu. Jsem strašně rád i za krok směrem k českému čtenáři. Co si budeme povídat, originál Příšery týdne se opírá hlavně o americkou popkulturu a bylo by docela snadné všechno jen přeložit a jít dál. Jenže to českému vydavateli Casa de Locos nestačilo.

Galerie

V textu jsou zmínky, které čtenáři usnadní si to všechno představit i tady u nás v českých luzích a hájích. Třeba už jen to, že nemusíte používat jen Google Maps, ale hodí se i Mapy.cz. Třešničkou na dortu je pak obohacení bestiáře, kde kromě vlkodlaků, oberynů a balkánských upírů teď najdeme třeba i otesánka, vodníka nebo bludičky. Prostě krásná práce, která předčila všechna má očekávání. Pokud máte rádi RPG, berte! Už jen proto, aby se otevřela brána dalším takovým projektům.

Tohle u nás nemá obdoby. Bez legrace

Příšera týdne je důležitý krok, na který jsem na české scéně čekal jako na boží smilování. Krok stranou od fantasy prolézačů kobek v pravidlech, která mají kořeny v začátcích RPG. Systém Příšery týdne je moderní, dobře napsaný, promyšlený a filmový. Hlavně ale i dobře přeložený. Jeho velká výhoda tkví i v jednoduchosti pravidel, která mají zároveň dostatečnou hloubku na to, aby se na nich dala postavit i delší kampaň.

Nezbývá než doufat, že se k nám časem dostanou i obě oficiální rozšíření: menší Tome of Mysteries plné rad pro vypravěče, nových tahů, pravidel a záhad a obří Codex of Worlds s novými světy, monstry, pravidly, tahy a spoustou dalšího obsahu.

Teď už ale odložte na chvíli elfí uši, nechte spát jeskyni plnou goblinů a místo toho popadněte upilovanou brokovnici nacpanou stříbrem proti vlkodlakům, protože se to v tomhle případě sakra vyplatí.