RPG Valraven: The Chronicles of Blood and Iron je ještě pár dní dostupné na Backerkitu, kde jsou zároveň k dispozici pravidla pro rychlou hru. Nedalo nám to a temné fantasy od tvůrců Broken Tales jsme si rovnou vyzkoušeli. Hned zpočátku je třeba říct, že svět Valravenu se drží při zemi. Nečekejte elfy, trpaslíky nebo gobliny, protože nabízí mnohem realističtější středověk, který se soustředí víc na to dobré a špatné v lidech.

Nechybí ale magie, jen je mnohem vzácnější a lidé nadaní silami komunikace s dušemi nebo spříznění s přírodou ostatní děsí. Jsou tu také temné síly a děsiví démoni, kteří jsou schopní roztrhat i zkušeného žoldáka na kusy. Ostatně na nich je nejvíc vidět právě inspirace celosvětově známou mangou Berserk. Úvodní dobrodružství v rychlých pravidlech Osud Widmaru vás moc pěkně nechá nahlédnout pod pokličku a ukáže, že Valraven by mohla být další pecka.

Monarch systém v nejlepší síle

Valraven využívá systém Monarch, který tvůrci použili ve svých předchozích hrách. Ten stojí na třech stupních úspěchu akcí. Pokud obtížnost dorovnáte, uspějete, ale ponesete si následky. O jedna vyšší číslo znamená úspěch bez problémů a o dva vyšší přináší bonusy. Sami se rozhodnete, kolika kostkami hodíte a jakákoliv jednička v hodu znamená neúspěch pro celou akci.

Zároveň ale tentokrát mají postavy své statistiky. Do boje se nemusíte vrhnout jen zuřivostí nebo silou, při troše představivosti na to bude fungovat i charisma. Záleží prostě na popisu vaší akce. Pokud navíc využijete popis nějaké z vašich schopností, můžete spotřebovávat takzvanou somu, která bod za bod dává úspěchy navíc. Celý systém je rychlý, intuitivní a rozlišuje jen to, zda děláte akci, nebo se bráníte.

Nebylo by to ale správné temné fantasy, kdyby se bitvy nepodepsaly i na chování vaší postavy. Tady už rychlá pravidla ukazují, jak skvěle to může fungovat. Místo zranění totiž můžete posunout svou postavu po cestě, která se odráží na tom, jak se chová. Musím říct, že zdejší přístup se mi líbí mnohem víc než systém stresu ve hrách od Free League. Přináší totiž konkrétní změnu v chování vaší postavy, která je spojená s její minulostí.

zdroj: The World Anvil

Starý poručík Hadric třeba začíná čím dál víc odsuzovat násilí; nejmladší členka jeho skupiny, čarodějka Zeska ho ale naopak začíná vyhledávat; a když se k tomu připojí seveřanka Aleksandra, která raději položí život, než aby utekla z bitvy, vzniká velice zajímavá kombinace. S každým dalším krokem se tak zvětšuje napětí.

Přirozeně jejich chování vytváří třecí plochy, kdy se lehce můžou stát z přátel ve zbrani muži a ženy, kteří zborcení potem a krví vytasí meče proti sobě. Navíc vyšší stupně vašeho psychického vyčerpání ještě odemykají i vylepšení pro dovednosti a jeho balanc je o to zajímavější.

Co je určitě ještě potřeba zmínit, je systém podpůrných NPC. V rychlých pravidlech je představený na kapitánce vašich žoldáků. Když se s ní postavy poprvé setkají, dostane každý specifickou otázku ve stylu: „Jak si Alyssa získala tvou důvěru jako velitelka a proč jsi se ji rozhodl následovat?“. Po zodpovězení těchto osobních otázek se pokračuje ještě doděláváním detailů o osobnosti NPC.

Během chvíle tak máte postavu, která má vazby s družinou a všichni si ji mnohem lépe zapamatují. Později si za takové NPC hráči mohou dokonce sami zahrát, když jejich postava není zrovna na scéně. I postavy hráčů mají od začátku dobrodružství mezi sebou vazby. Zkrátka jste se zrovna nepotkali v hospodě, ale jste jednotka žoldáků, která spolu už nějakou dobu spolupracuje.

zdroj: The World Anvil

Válka, kam se podíváš

Scénář, který vás v pravidlech pro rychlou hru čeká, vás postaví do role žoldáků ze skupiny Železných sokolů. Váš úkol je jednoduchý: Udržet město Widmar, než dorazí posily. K městu se přibližuje nepřátelská armáda a lidé z města unáší výzvědné skupiny nepřítele, aby z nich dostali co nejvíc informací. Ve městě pod centrální pevností se shlukují uprchlíci z okolí a všechno působí jako soudek se střelným prachem. Nemluvě o tom, že se blíží zatmění měsíce, při kterém kulty vzývají démony.

Příběh moc hezky vykresluje atmosféru. Město je poničené od nespočtu bojů, které se o něj svedly. I když se vaše skupina snaží jeho obyvatele ochránit, nikdo cizákům vlastně pořádně nevěří. Není se čemu divit, během válek mu jednou vládla ta a jindy ona strana konfliktu a na obyvatelích se to podepsalo.

Potkáte léčitelku, která při první scéně amputuje nohu osmiletému chlapci, vidíte kolem únavu a zmar a vy sami jste sice na první pohled stmelená družina, která táhne za jeden provaz, ale všechno se může změnit během pár hodin ve hře. Valraven z vás totiž dělá sice veterány a mistry boje, ale také obyčejné lidi, kteří dost možná nemusí vyhrát, ale snaží se přežít, a ne vždy to bude snadné.

První hra také krásně vykresluje další aspekt světa – magii. Její pojetí je příjemně přízemní. Nečekejte vrhání ohnivých koulí nebo blesků. Spíš budete schopní ovládnout rostliny kolem sebe, komunikovat s dušemi zemřelých a léčit. Víc než klasické mágy zkrátka budete hrát nebo potkávat šamany, druidy a další postavy bližší mýtům a lidovým povídačkám.

Na druhé straně stojí vyznavači temných sil, jejichž schopnosti jsou mocné i děsivé. Jejich samotný hlas si může pohrávat s vaší myslí, jejich krev se formuje do zbraní a samotné temné entity jsou postrachem, který zvládne vaši družinu rozmetat během okamžiků. Kdo viděl nebo četl slavného Berserka od Kentara Miury, má vlastně docela přesnou představu o tom, jak vaše příběhy ve Valravenu můžou vypadat. Hodí se ale i přirovnání ke Hře o trůny.

Samotné strany konfliktu jsou totiž napsané tak, aby hráči nikdy neměli pocit, že stojí v bitvě dobra a zla. Dobře, možná v případě, kdy se setkají se samotnými démony a jejich uctívači. Jenže na první dobrou to vypadá, že i oni mají velice dobré argumenty, proč své těla i duše propůjčují temným mocnostem. Stejně tak jako nájezdníci z Darokaru, které sice církev odsuzuje jako pohany a jejich nájezdy jsou nelítostné, ale kdo ví, zda jejich mentalita nebude někomu bližší než ta v královstvích zakleslých v nekonečné válce.

Potenciál by tu byl

Valraven zkrátka vypadá jako další podařený počin. Temný svět zmítaný nelítostnou válkou se jeví skvěle. Možnosti napnout vztahy vaší družiny na maximum nebo si vytvářet pomocná NPC, za které si můžete zahrát, je prostě pecka. Ano, Monarch systém je jednoduchý, ale efektivní a je potřeba si trochu zvyknout na to, že hlavní je popis, ne čísla a kostky. V rychlých pravidlech navíc hodně věcí není ukázáno vůbec nebo tvůrci jen naznačují, jak bude daná mechanika fungovat ve finální knize.

Třeba je otázkou, jak bude vypadat samotné vylepšování postav, jaká budou pravidla pro odpočinek, při kterém se budete léčit z fyzických i psychických následků svých dobrodružství a zkrátka se uvidí, jak Valraven obstojí nejen při delších kampaních, ale třeba i ve vytváření vlastních postav a fungování jejich synergií, když nepůjde o ty předpřipravené.

Každopádně pár hodin, které jsem ve Widmaru strávil, mě navnadily na to, co bude dál. Protože dobře zpracovaných žoldnéřských RPG v temném fantasy světě, který se drží pří zemi, není zase tolik a samotné budování atmosféry mu vážně jde. Zahrajte si rychlá pravidla, protože pak mi dáte za pravdu. Konec příběhu o osudu Widmaru totiž stojí za to a přesně vystihne, co od hry máte čekat. Protože poslední věty příručky vlastně řeknou ze všeho nejvíc:

„Jako vždycky musíte bojovat do konce. Spojeni osudem, smrtí a destrukcí. Tohle je Valraven, tohle je váš život.“