Máme toho dneska hodně na probírání, takže si odpustím zbytečné řečičky na úvod a půjdu rovnou k věci. Jestli máte rádi sci-fi RPG a ještě nehrajete Coriolis, měli byste se nad tím minimálně zamyslet. A protože jsem vás už o tom přesvědčoval v preview i v recenzi, nebudu dál zbytečně nosit hvězdy na noční oblohu.

Co ale dodám, je, že pokud se ptáte mě, tak nejlepší způsob, jak si masivní vesmír téhle hry užít, je v sandboxovém stylu. Nechat hráče zamířit, kamkoli se jim zrovna zlíbí. Přelétat z planety na planetu, skákat ze systému do systému a místo předpřipravených, naskriptovaných kampaní je nechat poznávat herní svět tak, jak jim zrovna příběhy přichází pod ruku.

Jenže to se snadno řekne a hůř dělá, když je řeč o vesmíru skládajícím se z 36 hvězdných systémů, z nichž každý obsahuje mezi hrstkou a tuctem planet a asteroidových pásů, zpravidla navázaných na jednu či více z deseti frakcí zaklesnutých v neustálém mocenském sváru, o spoustě dalších kulturních, historických a politických nuancích nemluvě.

Vést Coriolis v sandboxovém módu znamená (alespoň za předpokladu, že si neplánujete celý ten vesmír zaplnit sami) mít dost solidní přehled o spoustě pohyblivých částí jeho světa. A ostatně ani tomu vymýšlení se nakonec nevyhnete, protože pokud si hráči usmyslí, že chtějí vyrazit třeba do Dzibanu, tak vám držím palce, protože ten – spolu se spoustou dalších z oněch 36 systémů – v žádné příručce popsaný nenajdete.

zdroj: Free League

Pokud chce tedy vypravěč v Coriolis dát svým hráčům onu vytouženou fantazii à la Firefly, kdy je jejich kocábka jejich domovem a jejich osud spočívá jen a pouze v jejich rukou, čeká ho nemálo práce. V jednom má ale štěstí: Coriolis disponuje neuvěřitelně rozsáhlou zásobou dodatečných materiálů v podobě všemožných oneshotů, miniscénářů, nových planet a atlasů pro celé systémy.

A jeden z nejjednodušších způsobů, jak sandboxový Coriolis vést, je zkrátka vždy, když hráči dorazí do nové lokality, sáhnout po vhodném scénáři, načíst si ho týden dopředu a takto postupně, zápletku po zápletce, prácičku po prácičce, před hráči vyskládat bohatou příběhovou mozaiku, ze které už časem začnou příběhy rašit samy od sebe. A ani to nakonec nestojí tolik práce. 

Těch produktů jsou opravdu mraky a lví podíl na tom má komunita, která skrze Free League Workshop zásobuje tohle jinak… řekněme středně populární RPG dalšími a dalšími kvalitními suplementy, které kolikrát předčí i ty oficiální. A navíc obvykle stojí sotva pár šupů a kolikrát jsou dokonce úplně zadarmo. Je jich tolik, že je snadné se jimi nechat dočista zahltit a udělat si v hlavě akorát ještě větší bordel než po přečtení základní příručky. 

zdroj: Free League

Naštěstí pro vás, někdo je přečetl všechny. A ten někdo teď stráví celý článek tím, že vám o nich bude vyprávět. O všech. Protože ten nejlepší způsob, jak hrát Coriolis, je v sandboxu a ten nejsnazší způsob, jak hrát Coriolis v sandboxu, je s pomocí téhle pokladnice z RPGDriveThru. Já se v ní musel přehrabávat pár měsíců, než jsem si v nich udělal jasno. Vám bude stačit zbytek tohohle textu. A co víc, bude to celé jen s naprosto minimálními spoilery a prošpikované odkazy na řečené materiály. 

Pokud jde o Milost Ikon…

Bylo by nefér mluvit o předpřipravených scénářích pro Coriolis a úplně vynechat jeho hlavní oficiální kampaň Mercy of the Icons. Pokud je vám z jakéhokoli důvodu představa lineární (respektive lineárnější) kampaně příjemnější než naprosto svobodný sandbox, s Mercy of the Icons určitě vedle nesáhnete.

Celé kampani se pravděpodobně brzy pověnujeme v samostatném článku, ale pro potřeby tohohle textu prostě shrňme, že jde o solidní trilogii s pomalejším, leč kvalitním rozjezdem, masakrózním prostředkem a… ehm, kontroverzním zakončením. A pokud vás na světě Coriolis nejvíc tankují záhady točící se okolo mystiků a Emisarů z Xene, právě v téhle kampani na ně najdete (velice uspokojivé) odpovědi. 

Pokud se ale do kampaně hodláte pouštět, doporučil bych si před ní střihnout samostatný prolog Last Voyage of the Ghazali. Recenzovali jsme ho zde a jde celkově o slušný úvod do světa i hraní Coriolis, ať už na něj hodláte navazovat jakkoli, obzvláště ale zazáří v kontextu druhého kampaňového dílu, kdy jeho události nabydou úplně nových rozměrů. 

Tak. To bychom měli kampaň. Ale co když chcete své hráče odvázat z vodítka a vypustit je vesmíru vstříc? 

Základní orientace ve Třetím horizontu

Vítejte ve Třetím horizontu! Máme tady 36 hvězdných systémů, z nichž jeden (Kua, centrální systém hvězdokupy) je v základní příručce rozebraný do detailu a dalších šest (Algol, Mira, Dabaran, Sadaal, Zalos a Odacon) jsou v ní popsané zhruba na prostoru jedné stránky na systém. Což není moc, ale pak tu máme ještě oficiální suplement Atlas Compendium, který následně každý z těchle šesti systémů rozvádí na pár dalších stránek a také obsahuje game masterům určenou kapitolu plnou spoilerů o historii Třetího horizontu, generátoru misí a podobných radostí. Řekněme si to upřímně, celý Atlas Compendium měl být od začátku součástí základní příručky a pokud to s Coriolis myslíte vážně, doporučuju vám ho nevynechat.

zdroj: Free League

Hlavní přednost Atlas Compendium ale opravdu tkví především v té vypravěčské části, protože kapitoly popisující jednotlivé systémy snadno trumfne druhý velký atlas v téhle lokální skupině: Community Atlas of the Third Horizon, fanouškovský suplement o tučných 120 stránkách a jeden z nejlepších produktů, jaké se pro Coriolis ve Free League Workshop urodily.

Community Atlas opět popisuje šest výše zmíněných systémů (a k tomu čtyři další: Altai, Ordanu, Sivas a Zhau, všechny umístěné na Miran Chain) s tím, že dává dohromady informace ze základní příručky a rozšiřuje je o vlastní invenci autorů i střípky navazující na další fanouškovské i oficiální produkty.

Informace z Community Atlas tak slouží jako de facto rozšířený kánon, obsahující zhruba dvojnásobek informací a nápadů pro každý ze systémů, ale přitom zůstává plně kompatibilní s naprostou většinou toho, co si přečtete v oficiální příručce i kdekoli jinde. Pokud je nějaký produkt z celého tohohle seznamu opravdu nepostradatelný, je to právě tenhle. 

Když už jsme u těch atlasů, je tu ještě fanouškovské Coriolis Planetarium: The Miran Chain, který ale autoři vytvářeli procesem náhodného generování planet i systémů, a tak v mnoha bodech odporuje ostatním oficiálním i komunitním materiálům. Není špatný na všeobecnou inspiraci, ale vzhledem k tomu, že většinu Mirského řetězu beztak najdete v Community Atlasu, vám asi nemusí stát za tu snahu. Na druhou stranu, stojí pět dolarů. Nic, co by vás dohnalo do bankrotu.

A konečně, na stránkách Free League najdete zdarma ke stažení Star Systems of the Third Horizon, tedy grafické plánky většiny velkých systémů, které poslouží jako pěkné handouty pro hráče, jakmile se vynoří z portálu do nového systému. Jen doufám, že vaše tiskárna dobře zvládá černou. 

Oká, toliko k základní orientaci. Pokud jste počítali na prstech, víte, že z těch 36 systémů zvládáme najít solidní podklady pro zhruba 11. Co se zbylými 25? No, popravdě, nic moc. Jsou tu od toho, aby mohli game masteři popustit uzdu svojí fantazii, zatímco většina předpřipraveného materiálu se koncentruje okolo středu horizontu (Kua), Mirského řetězu (Zalos, Mira, Odacon, Altai, Ordana, Sivas, Zhau) a pak na pár hlavních systémech na periferiích (Dabaran, Algol, Sadaal). 

Hra víceméně počítá s tím, že hráči budou cestovat primárně mezi těmito huby a světy mezi nimi slouží jako divoké pohraničí, ideální na nějakou tu zápletku s piráty, ztracenými vraky vesmírných lodí či monstry z hlubin vesmíru. Koneckonců ale není nic špatného na tom je využívat jako hvězdnou poušť, kterou je třeba překlenout na cestě za vzdáleným cílem – však i náročnost cestování černočernou prázdnotou je jedním z hlavních motivů celé hry. A pokud máte v zásobě nějaký vlastní materiál, kterým byste chtěli hráče prohnat, tyhle „prázdné” systémy jsou pro to jako dělané. 

Vraťme se teď ale raději hezky na začátek. Řekněme, že se chystáte na první sezení a potřebujete zápletku nakopnout nějakým vhodným úvodním scénářem. Máme nějaké kandidáty? 

zdroj: Free League

Kde začít? 

Možností je samozřejmě přehršel, ale protože mi tenhle text začíná (ne)očekávaně bobtnat pod rukama, pojďme se zaměřit na hlavní favority, co vy na to? 

V corebooku  najdete úvodní scénář Stauette of Zhar Baghra a navazující Terenganu Valley, které nejsou špatné, ale úvodní část na stanici Coriolis může být přece jen trochu zahlcující, když máte hned na prvním sezení popisovat nejkomplexnější lokaci, jakou setting vůbec nabízí.

O Last Voyage of the Ghazali už jsme se zmiňovali, ale můj osobní favorit je nenápadný komunitní oneshot Hyaenas of Odacon od Michaela Masberga (jeho jméno tu ještě párkrát zopakujeme). Je koncipovaný jako startovní scénář obsahující víceméně všechno, co dělá z Coriolis Coriolis. Máme tu vrak lodi, temná nadpřirozená stvoření, vesmírné přestřelky a celé to zvládnete odehrát za jedno dvě sezení. Odacon je navíc výborná úvodní lokace, bohatá na zajímavou historii, cool vesmírné fenomény, a přitom není ani zdaleka tak zahlcující jako titulní Coriolis. V kombinaci s komunitním Atlasem v něm můžete bez problémů strávit celou minikampaň. 

Alternativně je tu pak ještě komunitní scénář Siren, který začínající postavy svede dohromady v Mirské vězeňské kolonii. Sám jsem o jeho kvalitách slyšel pouze z druhé ruky, ale vzhledem k tomu, že stojí doslova půl dolaru, není důvod se na něj nepodívat alespoň pro inspiraci. 

Kua: Turistický průvodce

Jinak je ale velice pravděpodobné, že vaši hráči stráví nejvíce času v systému Kua, přinejmenším ze začátku. Vzhledem k tomu, jak hra nastavuje mechaniky dluhů a ceny cestování mezi portály, to nejspíš chvíli potrvá, než začnou skákat ze systému do systému (leda si game master vymyslí nějakou obezličku, jak je dostat například do toho Odaconu), a pokud mají být prvních několik her zaseklí v jedné jediné soustavě, proč by to neměla být ta, o které corebook nabízí nejvíce informací, že ? 

V základní příručce se o planetách v Kue (což jsou Lubau, Jina, Kua, Xene, Surha a Rimward Reach) dočtete spoustu obecných informací, ale pokud jde o scénáře, tam už je třeba trochu zapátrat. Takže si ten systém pojďme projet od slunce k okraji a řekněme si, po čem máte sáhnout, pokud vaši hráči přistanou/ztroskotají zrovna na té které hroudě vesmírného kamení.

Na Lubau se odehrává scénář Algebra of the Icons a poněkud volněji koncipovaná dobrodružná lokace Mahanji Oasis, z nichž obojí najdete v oficiálním Scenario Compendium 1. Na planetě Jina si můžete odehrát Aram’s Secret (scénář, který na poměry oneshotů příjemně zabrušuje do metazápletky celého světa) a její měsíc Cala Duniha je vhodnou, ač ne nutnou lokací pro moc milý komunitní scénář Diamond Sands odehrávající se v luxusním hotelovém resortu. Pokud si chcete v Coriolis zahrát White Lotus, extrémně doporučuji.

Na planetě Kua se odehrává především první díl Mercy of the Icons, ale na stanici Coriolis na orbitě můžete hráče zabavit zmiňovanou Statuette of Zhag Bagra (v corebooku) či heistovým scénářem The Prophetess of Marakanda opět z pera Michaela Masberga. Ten je rovněž zodpovědný za Three Rivers, jednostránkové dobrodružství o teroristickém útoku na palubě Coriolis, ze kterého navzdory krátkému formátu můžete vykouzlit pár opravdu intenzivních sezení.

Xene, planeta klíčová pro metazápletku kampaně Mercy of the Icons, žádné vlastní dobrodružství nemá (s výjimkou lineárního A Song for Jarouma, ve kterém si hráči mohou na vlastní kůži prožít události příchodu prvních Emisarů, což je součástí prvního dílu kampaně), ale zato má spoustu měsíců, na které můžete umístit spoustu nelokalizovaných dobrodružství, o kterých bude řeč za chvíli. Zato ledová Surha je dějištěm komunitního scénáře Frozen Inferno, vynikajícího pro případ, že máte chuť si v Coriolis zahrát Věc. 

A pak tu máme doupě pirátů a nomádů, asteroidový pás Rimward Reach a jeho stanici Djachroum. Okolo téhle lokace se měla původně točit celá jedna další kampaň (ještě pod taktovkou Järnringen, předtím, než si Coriolis vzali na hřbet Free League), ze které nakonec zbyla jen její úvodní část, napsaná pouze ve švédštině a v původním systému první edice. Díky anglickému překladu a systémové aktualizaci Franka Graeffa si ale aspoň tu první třetinu nedokončeného příběhu můžete užít i vy: Djachroum and the Rimward Reach slouží jako atlas celého asteroidového pásu a jeho hlavní stanice, zatímco onen úvodní scénář najdete pod anglickým jménem Light Flower – Dark Leaf. 

zdroj: Free League

Ztraceno ve vesmíru 

Málokteré scénáře mají pevně danou lokaci mimo Kuu. Jde pouze o oficiální Tailor from Mira (k nalezení ve zmiňovaném Coriolis Scenario Compendium 1), urban pátračku v Icon City na Miře, jejíž finále sympaticky připomíná episodu Train Job z Firefly a fanouškovské Iron Storms, které postavy písečnou bouří uvězní na výzkumné stanici uprostřed Dabaranské pouště. 

Existuje ale naštěstí spousta doplňků, které můžete ve Třetím horizontu umístit prakticky kamkoli. Vesmír je ostatně velké místo, opuštěných lodí se do něj vejde spousta a kdejaká planeta má měsíc, který vám může posloužit jako dějiště víceméně libovolného scénáře. Takže pokud vaše postavy zabloudí mimo zmapované území, račte sáhnout po kterémkoli z následujících produktů.

Máte-li rádi hororové prozkoumávání opuštěných lodí bezcílně plujících prázdnotou, nabízí se buď Dying Ship (samostatný oficiální produkt) nebo Dark Flowers (součást quickstartu dostupného zdarma), které technicky vzato vychází ze scénáře pro původní edici Coriolis – a tuhle původní verzi si můžete zahrát díky dalšímu překladu od Franka Graeffa v podobě scénáře Truth About Station 18.

zdroj: Free League

Pak tu máme Eye of the Beast, příjemně „divočinový” scénář, ve kterém hráči zkoumají účinky levitania, tedy prvku, který zvětšuje vše, s čím přijde do kontaktu. Jde o poslední scénář ze zmiňovaného Scenario Compendium 1. Diamond Sands už jsme taky zmiňovali, takže jen připomeňme, že tenhle resort může stát opravdu víceméně kdekoli v horizontu a doplňme ještě mikrosandboxový modul Under Saffron Skies, poslední scénář na tomhle seznamu od Michaela Masberga, představující úplně nový měsíc obíhající okolo polozapomenuté planety na okraji polozapomenutého systému. 

Pokud potřebujete svůj Horizont oživit nějakým tím kusem civilizace navíc, můžete se podívat na Mira's Mawaa & Cantina, Hamurabi Station (také součástí Last Voyage of the Ghazali) nebo Sesame Pirate Station. 

A nakonec tu máme dvě komunitní díla od Moy Frithiofsson, která se nebojí zabrušovat do oblastí původní hry, kterým se vyhýbali i autoři oficiálních materiálů. Její Prisoner of Arkus a The Lost System se točí okolo Stavitelů portálů, prastaré rasy, o které se v základní hře dozvíte sotva jedno ň. Moa ale na svých teoriích vystavěla dva celé epické scénáře. (Třetí je v době psaní tohoto článku v nedohlednu, ale údajně se s ním počítá.) Je to jedna z největších odchylek od kánonu, jakou v komunitní tvorbě najdeme, ale vzhledem k tomu, že ve Free League o rozvíjení Stavitelů zjevně zájem nemají – a také tomu, že jde o prostě dobré scénáře – to myslím nijak nevadí. 

A jako přílohu?

Předchozí odstavec jsem začal slovem nakonec, ale to byla sprosté klamání zákazníka. Zásobu scénářů jsme možná vyčerpali, ale králičí nora komunitního obsahu pro Coriolis je mnohonásobně hlubší a to si pište, že když už jsme do ní zahučeli, dojedeme až na dno. Kromě scénářů a dobrodružství tu totiž najdeme i spoustu všemožných modulů, které vám mohou hru ulehčit, rozšířit či obohatit ve všech možných směrech. 

Chcete příklady? Co takhle další práce Michaela Masberga, Eternal Lurks the Darkness, de facto manuál k zábavnějšímu využivání darkness pointů, jedné z hlavních mechanik celé hry? Osobně jej považuji za prakticky povinnou četbu. A pokud máte v družině nadšené hackery, kteří by chtěli své talenty rozšířit za hranice obyčejného nahazování skill checků, můžete se podívat na Web of the Data Spider od stejného autora nebo na DataDjinn’s Delight od Jhekarna Hasamury.

Když už jsme u pravidlových modulů, velké oblibě se v komunitě těší Coriolis Reloaded, běžně známé zkrátka jako Combat Overhaul. Tenhle modul navrhuje alternativní pravidla pro souboje, jejichž největší devizou je seškrtání množství hodů a mechaniky umožňující postavám, které přímo v soubojových schopnostech moc bodíků nemají, aby byly během konfliktů také co platné. Pokud si po pár odehraných soubojích v Coriolis budete říkat, že to z nějakého důvodu není úplně vončo, sáhněte po Overhaulu, dost možná se váš zážitek dramaticky zlepší. A pokud máte podobný dojem z krkolomného systému pro bitky vesmírných lodí, mrkněte na Simplified Space Combat. 

zdroj: Free League

Veterans of the Horizon pak přidává padesátku nových talentů, bionických implantátů a mystických dovedností, čímž značně rozšiřuje jinak poněkud skrovnou zásobu základních materiálů. Combat Elite je podobné rozšíření, které se ale zaměřuje specificky na talenty, vybavení a všemožná vylepšení všeho, co vaše postavy využívají k dělání děr do NPCček. Mystic Disturbances je pak zajímavý dodatek, který představuje mírnější projevy mystických schopností, které mohou vyvolávat i hráči bez jinak vyžadovaného talentu,

Pokud vám naopak scházejí konkrétnější pravidla pro simulaci majetku, bohatství a reputace, sáhněte po Birr and Reputation. Trade in the Third Horizon vyzkoušejte, pokud chcete Coriolis hrát víc jako vesmírné Port Royale. A v každém případě doporučuji si přečíst tenhle článek o principu Havaleh, jinak vás čeká spousta škrábání na hlavě, až budou vaše postavy muset splácet první část půjčky z opačné stranu Horizontu. 

Co dál? Oficiální přídavek Artifacts and Faction Tech do hry přidává pár supercool artefaktů a technologií (a pár nových drobků o jinak až otravně tajemné frakci Draconitů). Máme tu celou sérii parádních lodních plánů od Johna Salquista pro případ, že byste si nevybrali žádnou z corebooku. Bojové mapy obvykle v Coriolis víceméně nepotřebujete, ale pokud byste po nich toužili, najdou se tu i dva fanouškovské map packy.

zdroj: Free League

A furt nekončíme. Máme tu generátor náhodných mimozemských potvor. Máme tu Beasts Among Us, které vám za ty potvory – respektive za ty polointeligentní z nich – umožní hrát, pokud byste o to z nějakého důvodu stáli. A mohl bych pokračovat, dokud by všem Ikonám nezbělely chloupky v uších, ale protože jinak bychom se na dno té nory nikdy nedohrabali, zakončím to svými posledními dvěma oblíbenci.

Third Horizon Phrasebook je super zdroj, podle kterého můžete svou hru zvolna infúzovat arabskými a celkově východními frázemi, pokud byste hře chtěli dodat na autenticitě. A Coriolis Calendar je naprosto nedocenitelný a designově nádherný nástroj na sledování dat, dluhů, kritických zranění a podobně časově citlivých záležitostí. 

Do nekonečna a ještě dál!

S trochou štěstí jste teď na svou první cestu napříč Třetím horizontem připravení o něco lépe. Samozřejmě vám stále nic nebrání naplnit hvězdnou oblohu vlastními vraky, planetami i celými světy. Ale mít po ruce spolehlivou zásobu připraveného obsahu, který někdo vypotil za vás, to není nikdy na škodu. 

Tak hodně štěstí, poutníče. Nechť Ikony bdí nad tvou kocábkou, nechť si Temno mezi hvězdami hledí hezky svého a ať je tvá cesta dlouhá a plná dobrodružství a nezapomenutelných zážitků.