Je tomu pár měsíců, co jsem vám tady na Games psal o Symbaroumu – stolním RPG často přezdívaném „švédské Dungeons & Dragons“, ačkoli DnD vlastně zas tak nepřipomíná. Jak jsem v oné původní recenzi psal, Symbaroum určitě není bez chyb, ale naprosto si mě získal podmanivou atmosférou a výborně postaveným světem, díky čemuž jsem neměl problém nad jeho přešlapy přimhouřit oči.

Právě k těm přešlapům se ale obloukem vrátíme v dnešním textu. Jedna z mých největších výtek k základní knize totiž byla, že spoustu věcí o herním světě pouze nakusuje, aniž by je taky zdvořile dožvýkala, a pokud si nechcete domýšlet vlastní odpovědi na spoustu nezodpovězených otázek, nezbývá než zavrtat nos do ostatních knih v sérii.

Problém je následující: Knih, které tvoří hlavní symbaroumský kánon, je aktuálně devět.  A jak jsem psal v původní recenzi: „Informace o herním světě jsou [v nich] rozházeny naprosto náhodně a bez jakéhokoli smyslu.“

Zkrátka, pokud vám svět Symbaroumu učaroval stejně jako mně a chcete ho poznat tak, jak si ho představují autoři, čeká vás nemalé množství literární archeologie. Co hůř, i kdybyste si zkrátka jen chtěli okořenit hru novým rozšířením, není vždycky jasné, co ve kterém najdete, respektive ve kterém najdete to, co zrovna hledáte.

Ale protože mám Symbaroum rád a věřím, že se mu vyplatí jít naproti, zkusíme si v tom dneska udělat alespoň trochu pořádek. V následujícím textu si povíme o třech hlavních rozšířeních k základní knize: Monster Codexu, Game Master’s Guide a Advanced Player’s Guide. Povíme si, co od té které knihy můžete čekat, proč si tu kterou ne/pořizovat a asi se ještě párkrát rozvztekáme nad tím, že to ve Free League nedali dohromady nějak logičtěji.

Monster Codex – Víc potvor, víc zábavy

Začněme u pravděpodobně té nejlepší knihy z celé trojice, Monster Codexu. Jak asi tušíte už z názvu, jde o klasický bestiářový přídavek, který do hry přidává přes stovku nových potvor, lidských protivníků či zkrátka jen modelových NPC. Nic překvapujícího, ale jde o precizně odvedenou práci.

Celé knize rozhodně vévodí první sekce, která dohromady obsahuje 27 „arci“ monster. Nejde vyloženě o potvory z ranku BBEG (supersilné bytosti hrozící vyhladit celou družinu), protože takové je v Symbaroumu notoricky těžké vytvářet. Jde spíš o zajímavé, přiměřeně unikátní nepřátele, kteří nemají sloužit jako řadové krmivo pro čepele krvežíznivých hráčů, ale jako zajímavá výzva spojená s nějakým tím vedlejším úkolem.

U každého z těchto monster proto najdete kromě statistik i několik nápadů na to, jak je zakomponovat do hry. A k tomu vždy i jeden in-game dokument (jako například vytržená stránka z deníku, popis rituálu, zpráva královské rozvědky…), kterým může Vypravěč své hráče přivést na stopu a namlsat na to, co na ně bude číhat za rohem. (Dokumenty jsou součástí .pdf verze knihy, kterou při koupi z oficiálního eshopu automaticky obdržíte i po zakoupení fyzické kopie.) Každá z nestvůr se navíc pyšní celostránkovou ilustrací, což je v případě Symbaroumu vždycky důvod k oslavám, a výsledný dojem krásně završuje dobře napsaný flavour text.

zdroj: Foto: Free League

Monster Codex tedy funguje jednak jako rozšíření bestiáře, jednak jako databáze nástřelů pro vedlejší zápletky a úkoly při cestách Davokarem. Variabilita je velice slušná (máme tu divokou faunu i flóru, parazity, nové lesní civilizace i kolosální nestvůry) a vzhledem k tomu, že bestiář základního Corebooku je přece jen poněkud neobjemný, jde rozhodně o vítaný doplněk. Potěší také část o tom, jaké nepřátele stavět do cesty jakým typům skupin, abyste mohli vytvářet zajímavé a náročné střety.

Druhá velká kapitola knihy se věnuje těm řadovějším soupeřům, u kterých už detailní ilustrace ani připojené zápletky nenajdete. Je jich ale slušná řádka (necelých 90) a účel plní dostatečně. Co je trochu k vzteku? Tahle databáze neobsahuje nepřátele ze základního Corebooku. Možná se tvůrci nechtěli opakovat, možná chtěli šetřit místem, ale výsledkem je, že pokud chcete na hráče poslat například elfa jedoucího na jakaarovi, musíte mít na stole otevřené dvě knihy zároveň. 

Kolikrát není těžké se zmást v tom, kterou potvoru hledat ve které knize. To samé platí o takzvaných Monster Traits (vlastnosti monster, ze kterých si Game Master může poskládat nestvůru šitou na míru své družině) popsaných ve třetí kapitole. Codex nabízí spoustu nových, ale neopakuje ty z původní knihy, takže při tom skládání musíte kolikrát listovat v obou svazcích najednou.

I přes tenhle – chce se mi říct typický – formátový zádrhel je ale Monster Codex výborným rozšířením. Obzvláště Game Masterům, které více baví vytvářet vlastní příběhy (nebo si jen chtějí okořenit kampaň z knih) a potřebují trochu inspirace, ji mohu doporučit bez váhání.

Game Master‘s Guide – Překvapivě nenápomocný průvodce

Jako druhého pána na holení tu máme Game Master’s Guide neboli Příručku pro Vypravěče a s ní i první důvod k rozpačitému drbání na hlavě. Její největší problém je, že neobsahuje to, co bych od příručky Vypravěče očekával. Respektive toho vlastně neobsahuje moc celkově.

Těšil jsem se na vysvětlení spousty zákulisních informací, objasněná tajemství či detailnější výklad historie světa, ale toho všeho kniha obsahuje velice, velice málo. Místo toho si navzdory svému poměrně krátkému rozsahu (150 stran) máčí palce u nohou ve spoustě různých témat, která nikdy nerozvede tak, jak by si zasloužila. 

Kupříkladu hned první kapitola je věnovaná teorii a filozofii worldbuildingu, jde de facto o takový teoretický návod, jak přistupovat k budování světů, ukázaný na příkladu Symbaroumu. A je to skvělé čtení, takový vývojářský deníček, kdy k vám autoři promlouvají o vlastních zkušenostech jasně a na rovinu jako tvůrci s tvůrcem. Jenže tahle kapitola má pouhých šest stránek. Následující kapitola o vedení tažení je stejně zajímavá a tentokrát má těch stránek sedm, ale ta třetí, pojednávající o sandboxovém hraní, už má jenom tři.

Rekordmanem je kapitola o Troupe Play (hraní za více postav na střídačku), která zabírá pouhé dvě stránky, z nichž polovinu jedné tvoří nadpis. A třeba kapitola o Goal Oriented Roleplaying (styl hry, kdy si hráči sami vytyčují vlastní cíle) je poskládaná z textů první kampaňové knihy a Monster Codexu. Ono je sice fajn mít pro změnu celé téma na jednom místě, ale tady to vypadá, že někdo zoufale potřeboval nafouknout rozsah.

 

Neříkám, že si každé z výše zmíněných témat zaslouží vlastní diplomovou práci, ale jejich potenciál je tu opravdu trestuhodně nevyužitý. Co hůř, po padesáti stranách nemáte pocit, že čtete příručku, ale spíš sérii více či méně povrchních zamyšlení, která by se klidně vešla do blogového postu. Občas je to člověku jenom líto (jako u zmiňované teorie worldbuildingu, která opravdu je zajímavá), občas je to vyloženě k naštvání jako u kapitol o alternativních zasazeních Symbaroumu: Underworldu, Yonderworldu a Spiritworldu. O těchto oblastech se v jiných knihách mnoho nedozvíte – a v téhle nakonec taky ne, protože místo nějakého pořádného výkladu dostanete pár nekonkrétních odstavců a nějaké tabulky na generování vágních náhodných setkání. 

Další části knihy už se sice věnují mechanickým aspektům hry, a tím pádem nabízí i více „hmatatelného“ obsahu, ani tady to ale není vyložená hitparáda. Většina mechanik, které Game Master’s Guide představuje, nejspíš buďto nebude středobodem klasické symbaroumské kampaně (střety armád a spravování vlastního sídla), nebo se k nim hráči dostanou až ve fázi endgame (ceremoniály), nebo navazují na pravidla, na která je v Symbaroumu lepší kašlat úplně (společenské a konverzační střety). 

Aspoň tu ale máme souhrn pravidel pro vytváření expedic do Davokaru, což je naopak něco, co hráči budou nejspíš dělat velice často a rádi. Škoda jen, že je to třetí (!) a opět mírně odlišná iterace těchto pravidel napříč všemi vydanými materiály a čert aby se vyznal v tom, kterou je nejlepší používat. Závěrečných 30 stran věnovaných novým odměnám a artefaktům ale rozhodně žádné kampani neublíží.

Podtrženo a sečteno, z Game Master’s Guide jsem přinejlepším rozpačitý. Jako všem knížkám ze Symbaroumu to i jí na poličce ohromně sluší, to rozhodně ano. Ale pak si vzpomenu, že stojí něco kolem devíti stovek, a i když to počtení bylo pěkné, v praxi jsem použil sotva pár stránek. Mechanické dodatky jsou v horším případě nedůležité, v lepším velice situační, a teoretická část nemá ani zdaleka hloubku na to, abyste si kvůli ní kupovali celou knihu.

Advanced Player’s Guide – Příručka pro hráče, která není pro hráče

Jestli jsme se z Game Master’s Guide drbali na hlavě, při čtení příručky pro pokročilé hráče se budeme plácat do čela. Nad tímhle konceptem mi totiž opravdu zůstává rozum stát.

Advanced Player’s Guide přináší do hry hodně nových věcí. Nové talenty, nové rasy, nové zbraně, nové vlastnosti vybavení, nová pravidla, nové všechno. A to je super, základní hra je v těchto ohledech místy přece jen trochu spartánská a tady hráči dostanou do ruky nezměrně více možností, jak se při hře vyblbnout. Mnohé z novinek udělají vaši hru o mnoho zábavnější. A některé ji zaručeně rozbijí.

Už základní Corebook měl očividné problémy s vyvážeností pravidel a Advanced Player’s Guide, který do hry přihazuje tunu nového obsahu, těmto problémům akorát přispívá. Jako příklad nám poslouží třeba takzvané nižší artefakty, které jsou všeobecně dostupné, absurdně levné a nesmyslně mocné, takže není divu, že je většina hráčů v komunitě doporučuje ve hře jednoduše zakázat.

zdroj: Foto: Free League  

Ale dejme tomu. Koneckonců, pokud to se Symbaroumem myslíte natolik vážně, že přemýšlíte o koupi rozšíření, nejspíš už jste na problémy s balancováním dávno zvyklí. Hlavní potíž Advanced Player’s Guide ale je, že spousta jeho obsahu spadá do těžce spoilerového teritoria. 

Týká se to především nových ras a talentů, tedy toho nejlákavějšího obsahu v celé knize. Se základním Corebookem nemůžete hrát za elfy, trolly, nemrtvé a mnohé další rasy, což má svůj dobrý důvod: Jsou obestřeny spoustou tajemství, jejichž postupné odhalování tvoří jádro Symbaroumu. O to se ale hráč rázem připraví, pokud si je prostě přečte v knížce. A tak musí při čtení své vlastní příručky tančit mezi spoilery, aby si nezkazil překvapení. 

Jinak je Advanced Player’s Guide velice dobrým přídavkem, už jen pro čirou kvantitu věcí, které do hry přidává. Spousta z nich má potenciál udělat hru zábavnější a dynamičtější, ač tak nevyhnutelně vyplavou na povrch nové třecí plochy a nevyváženosti v systému. I z toho důvodu bych ho doporučoval spíše skupinám, které už mají v Symbaroumu něco nahráno a základní pravidla jim začínají být úzká. U takových hráčů je aspoň větší pravděpodobnost, že některé z těch propálených záhad už stihli rozklíčovat sami. 

Sotva kontrolovaný chaos

Takže si to shrňme: Monster Codex je parádní; Advanced Player’s Guide je spoilerové minové pole, ze kterého lze aspoň vyhrabat spoustu zábavného obsahu; Game Master’s Guide je sice hezky napsaná, ale v praxi poněkud zbytečná kniha.

Máme v tom všem jasno? Ani zdaleka ne. Protože ještě pořád nepadlo ani slovo o Throne of Thorns, příběhové kampani, která v každém dalším díle odhaluje střípky historie světa spolu s tím, jak je hráči odhalují epizodu za epizodou. Z celkových šesti dílů jich je zatím venku pět a ta nejdůležitější odhalení si autoři samozřejmě šetří na velké finále. Takže ani po osmi různých knihách ještě pořád nevíme například to, jak že to vlastně bylo s tou říší, po které se celá tahle hra jmenuje.

Jakkoli je svět Symbaroumu fascinující, tohle rozházení napříč spoustou knih je zkrátka strašně neintuitivní, únavné a frustrující. Čekali byste třeba, že pravidla pro onemocnění najdete v základní knize? Kdepak, ta jsou v Monster Codexu, protože cojávímproč. Ale dobrá, když už tam jste, chtěli byste se podívat po nějakém opravdu, opravdu zlém bossovi? No, potvor je v Codexu spousta, ale ty nejhorší z nejhorších, takzvané Legendární nestvůry, musíte hledat pro změnu v Game Master’s Guide, ačkoli ten jinak žádný bestiář neobsahuje. A jestli vám Příručka pro Vypravěče přijde jako dobré místo na hledání zákulisních informací o světě, jeho obyvatelích nebo osídleních, máte smůlu do třetice. Ty jsou totiž buď v kampaňových knihách, nebo rovnou v Advanced Player’s Guide, tedy knize, která má být celá určena hráčům.

Ono to všechno začne dávat o trochu větší smysl, když si uvědomíte, že tvůrci zřejmě počítají s tím, že knihy budete mít zkrátka všechny. A že je všechny budete mít načtené a zapamatované. Dohledávání čehokoli v tomhle zmatku je totiž vyložená řehole, obzvlášť pokud máte k dispozici jen tištěné kopie, na které kouzelná formule ctrl+f nezabírá.

Zorientování v Symbaroumu vyžaduje trpělivost, pozornost a hroší kůži, nikoli nepodobně přežívání v samotném Davokaru.

A tak se nakonec druhým obloukem vrátím ke svým slovům z původní recenze, a sice že symbaroumovské příručky „se rozhodně lépe čtou, než se podle nich hraje“. Protože ony se opravdu čtou jedna radost, ilustrace jsou na stejně vynikající úrovni jako v Corebooku a ze všech těch knih člověka chytá touha vydat se na dobrodružství do prohnilého srdce temnoty známého jako Davokar. Vdechují nový vzduch do plic jednomu z nejkrásnějších – a zároveň nejhrozivějších – světů, jaké se mezi TTRPG najdou.

O to větší hřích je, jak chaotickým způsobem ten svět podávají. Je to zbytečné házení klacků pod nohy hráčům, kteří musí vynaložit o to větší úsilí, aby se do něj dostali. Zorientování v Symbaroumu vyžaduje trpělivost, pozornost a hroší kůži, nikoli nepodobně přežívání v samotném Davokaru. Škoda, že to autoři vzali takhle doslovně. Nám, hráčům z masa a kostí, mohli naše snažení alespoň o trochu ulehčit.