O Tales from the Loop – RPG od nakladatelství Free League, kterému přezdívku švédské Stranger Things asi jen tak něco neodpáře – už jsem toho tady na ZeStolu.cz napsal spoustu. V recenzi Starter setu jsem vychválil jejich jednoduchost, solidní scénář a krásné zpracování herních komponent. V tomhle článku jsem vám zase vyprávěl o tom, jak nás zvládly emočně zničit během víkendového hraní, když jsme si odehráli návrat do našeho devadesátkového dětství.  

Jeden poslední článek nám ale do foroty ještě pořád chyběl: Recenze samotného základního corebooku, základního nástroje pro všechny, kdo by se do Tales from the Loop chtěli vrhnout naplno. Protože jednu otázku jsem ve všech těch textech stále ještě nestihl zodpovědět: Mají Tales from the Loop potenciál unést na zádech celou kampaň?

zdroj: Free League

V minulém školním roce jsme probírali...

Blesková rekapitulace pro ty, kterým se nechce probrouzdávat výše zmíněné texty: Tales from the Loop jsou jednou z vlajkových lodí nakladatelství Free League a jde de facto o RPG adaptaci tvorby švédského malíře Simona Stålenhaga, známého pro své surreálné obrazy kombinující výjevy malebného severského venkova a neofuturistických robotických… ehm, věcí. Sílu, kterou jeho ilustrace mají, nelze úplně snadno zachytit slovy, ale jakmile si jich pár prohlédnete (třeba tyhle děti stavící si iglú ve stínu chladících věží nebo hrající si na bunkry ve zrezavělém robotovi), získáte nejspíš jasnou představu, jak na vás samotné působí.

Tales from the Loop RPG vás pak přenese do bot (a omšelých větrovek) právě těch dětí ze Stålenhagových obrazů. Stanete se lidskými mláďaty ve věku od 10 do 15 let a ocitnete se ve světě plném věcí, kterým tak docela nerozumíte, protože jsou „pro dospělé”, ale přesto, nebo možná právě proto v nich umíte vidět něco, na co už dospělí dávno zapomněli. A to není míněno nějak doslovně, nejde tu o žádnou magii nebo tak něco. Mluvím o obyčejné a přesto tak mocné síle nostalgie, dětské nevinnosti a fantazie. 

A na základě svého dojmu z předchozího odstavce si můžete udělat velice dobrou představu o tom, jestli jsou Tales from the Loop pro vás, nebo ne. Jak už jsem dříve psal a výše zmiňoval, emoční tah může mít tahle hra ohromný. Je zodpovědná za jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem si kdy z RPGčkového víkendu odnesl. Více než u spousty jiných tu ale bude záležet na tom, jak moc k vám její základní premisa promlouvá. Tedy, jak moc se vám chce hrát za malé Děti.

Ono to marketingové lákadlo „švédské Stranger Things” totiž naráží na limitace herní náplně. Základní motivy jsou, pravda, hodně podobné: Střet dospěláckého a dětského světa, konspirace a tajemství… Ale v Tales from the Loop nemáte drsné šerify a ruské rozvědčíky, hrajete tu opravdu jen za ty Děti. Není tu mnoho akce, nejsou tu souboje v pravém slova smyslu, hra není primárně stavěná na násilný horor… 

Ne že by v ní nic z toho vyloženě nešlo odehrát, ale mnohem víc jde hra na ruku atmosféře melancholického venkova, osobním střetům mezi Dětmi, jejich spolužáky a rodinami a řešení záhad, které mohou být rozhodně zábavné a napínavé, ale obvykle v nich nakonec není v sázce zas tak strašně mnoho. Tales from the Loop jsou klidnější, skoro se mi chce říct „meditativnější”, jen kdybych se nebál, že si to čtenář vyloží jako obezličku pro slovo „nuda”. Protože to bychom té hře rozhodně křivdili. 

Je tu napětí a vzrušení, jen ne to, které cítíte, když se v D&D vydáváte sejmout draka. Spíš to, které jste cítili, když jste jako děti poprvé přespávali v lese pod širákem, když jste se v zimě vrhali na zteč se sněhovými koulemi v rukou ve snaze zdolat nepřátelské iglú nebo když jste se na táboře zatoulali od družiny a narazili na starou, opuštěnou chatrč, ve které si někdo – nebo něco – udělalo svoje doupě. A je tu i strach. Ale spíše než strach z toho, kolik ten drak dává damage, strach z toho, proč se vaši rodiče včera v noci zase hádali nebo kam se zatoulal váš pes.

zdroj: Free League

Tales from the Loop umí být o dětech, aniž by byly dětinské. Umí být odlehčené, aniž by byly nudné. Ale to, nakolik vám padnou do noty, ve finále záleží opravdu především na vašem vlastním vkusu. 

Což je nakonec to jediné, co mi brání je doporučovat všem na potkání, obzvláště pak nováčkům. Pokud jsem za poslední dva roky hrál hru, která byla začátečníkům v RPG šitá na míru, jsou to právě Tales from the Loop. Mají jednoduchý systém nezatížený žádnými zbytečnostmi navíc, který opravdu zvládnete vysvětlit a pochopit během deseti minut, což je věc u regulérních RPG nevídaná.  

Pro začátečníky jde o výborný, uživatelsky přívětivý start, zatímco veteránům můžou posloužit jako oddech od víc crunchy systémů a úvod do narativněji fungujících RPG. Ale samozřejmě jen tehdy, dokud vám sedne jejich náplň. A pokud ano, vězte, že jste v ohromně dobrých rukou. Ale pokud vás koncept „švédských Stranger Things” na první dobrou neláká, není toho asi moc, čím by vás Tales from the Loop mohli přesvědčit o opaku. 

zdroj: Youtube

Tiskařské kvality

Pokud jde o hmatatelnější aspekty hry: Doprkvančic, ta kniha je nád-her-ná. Pevný křídový papír: Lahůdka. Ilustrace? Naprosto očekávatelně uhrančivé, však se podívejte okolo. A že jich není málo! Čeho naopak málo je – a vůbec to nevadí – je text.

Základní příručka Tales from the Loop nevypadá na první pohled zrovna jako střízlík, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že jde vlastně o relativně lehké čtení. Celá kniha má nějakých 180 stránek, z toho zhruba 50 popisuje svět hry, pouze 30 veškerá pravidla pro hráče, 20 stránek je určených pro vypravěče (obzvláště s pravidly pro budování záhad) a pak je tu ještě nějakých 80 stránek předpřipraveného obsahu, včetně sedmdesáti stránek čtyřdílné minikampaně.

A to tedy není na základní příručku vůbec špatná nadílka. Vlastně se ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl takové kvantum takhle solidního předpřipraveného obsahu už v základním corebooku. Možná bylo autorům trapné vydávat Tales from the Loop jako stostránkový sešitek, ale hej, hráči z tohohle mohou jenom profitovat.

Jak už jsem předesílal, hráčská pravidla jsou na poměry „velkých RPGéček” opravdu velice jednoduchá. Běží na Year Zero enginu, ale ohoblovaném na úplně nutné minimum. Nemáte tu žádné Talenty, žádné přehnaně komplikované typy vybavení, soubojový systém, životy, manu, nic takového. Tahle spartánskost je očividným záměrem a výborným designovým rozhodnutím: Nutí to hráče se soustředit více na příběh a atmosféru než na strategizování a metagaming. 

Pravidla pro vypravěče jsou ještě kratší a víceméně celá se zaměřují ani ne tak na to, jak hru hrát, ale jak ji režírovat. Popisují, jak se staví dobré záhady, jak do hry integrovat osobní životy Dětí, jak pracovat s atmosférou… Asi bych tuhle kapitolu nestavěl úplně na roveň třeba MC Toolkitu pro City of Mist, ale je to pořád velice dobrý průvodce stavěním tohohle typu zápletek pro RPG, obzvláště pokud s žánrem začínáte. Osobně kvituji s velkým povděkem, že dnešní příručky už z vypravěčů neškolí jen pravidlová rozhodčí, ale vzdělávají je i v oboru, inu, vyprávění.

Desetistránková sekce nastiňující otevřený svět švédské Smyčky je solidním, ale v rámci základní příručky očekávaným standardem. Co už člověka překvapí víc, je, že corebook zároveň obsahuje i ucelenou minikampaň Čtyři roční období šílené vědy, kterou by při jejím rozsahu Free League klidně mohli vydat jako samostatný modul a nikdo by nehnul ani brvou.

Co se týče kvalit kampaně, no, to by skoro chtělo samostatnou recenzi, ale ve zkratce: Jsou to dobré scénáře, i když ne úplně bez poskvrny, vlastně podobné jako všechna ostatní scénářová rozšíření pro Tales from the Loop. Místy od hráčů očekávají poměrně specifické a neočekávatelné věci, logice NPC je občas potřeba trochu pomoct a celá zápletka a hlavně motivace jejích záporáků je poněkud naivní, což k žánru sice patří, ale nedá mi, abych si nemyslel, že by to šlo udělat i lépe.

Nicméně nad tím vším je ale docela snadné mávnout rukou, uvážíme-li, že v kombinaci s nástřely ze sekce o otevřeném světě máte už v základní příručce připravený materiál na půl roku až rok hraní, což v průmyslu není zrovna běžná praxe. A i když mám k těm příběhům pár výtek, nemůžu opomenout, že jejich náměty jsou obzvláště od druhé kapitoly parádně ujeté a vypráví přesně o tom, co bych v Tales from the Loop chtěl zažít. 

Mimochodem, součástí recenzovaného materiálu byla i GM Screen neboli plenta čizástěna pro vypravěče. Pokud nejste duševně porouchaní jako já a netrpíte obsedantní potřebou vyprávět každou hru zpoza odpovídající plenty, mohla by vám připadat jako trochu nadbytečný doplněk – přece jen, pokud nějakou hru zvládnete odvyprávět bez neustálého nahlížení do deseti různých tabulek, měly by to být právě Tales from the Loop.

zdroj: Free League

A to je sice pravda, ale dokud si nezapamatujete všechny stunty pro všechny skilly z paměti, tu pravou stránku plenty rozhodně doceníte, stejně jako tabulku pro vytváření Rozšířených problémů nebo přehled narativních tokenů, kterým mohou hráči obcházet hody. Nopak je příjemné, že vzhledem k tomu, jak málo pravidel Tales from the Loop mají, vejdou se na plentu opravdu všechna a žádná tabulka vám tak nebude chybět.

Co naopak zamrzí, je ilustrace na vnější straně plenty. Místo nějakého pestrého, typicky oranžovo-modrého panoramatu je na ní hodně tmavá grafika, která kouzlo Stålenhagových ilustrací kdovíjak nevystihuje a kdyby byla celá jen prostě černohnědá, nebyl by to ve finále zas takový rozdíl. Škoda promarněného potenciálu. 

Datum spotřeby

Vraťme se ale ještě na chvilku k té kampani. Ne nutně k těm Čtyřem ročním obdobím, ale k jakékoli, kterou byste v Tales from the Loop chtěli odehrát. Pořád nám tu totiž visí ve vzduchu ta závěrečná otázka: Jsou Tales from the Loop vhodným materiálem na dlouhodobou kampaň?

Jistě, hlavním aspektem je tu pořád to téma. Bude vás bavit hrát za děti? A pokud ano, jak dlouho? Ale i kdybyste v Tales from the Loop našli svůj nový oblíbený svět, je tu ještě problém s trvanlivostí jejich systému.

Když jsem říkal, že je systém Tales from the Loop osekaný na úplné základy, měl jsem na mysli i systémy progrese. Žádné talenty, pamatujete? Zkušenosti tu jsou, zvedáte si za ně úroveň skillů, ale to samo o sobě není kdovíjaké terno. Year Zero systémy jsou ve vývoji postav obecně spíš lehké váhy, ale tady to platí trojnásob. 

V Tales from the Loop nemáte – systémově vzato – svou postavu moc kam směřovat. Nemáte čím ji vylepšit. Nejsou tady systémy, které byste mohli ovládnout, není tady žádný vytoužený pocit mastery, kterého byste mohli dosáhnout. Systémově tuhle hru netáhne kupředu skoro nic. Je to všechno jen o příběhu, měnících se vztazích, vyvíjejícím se městě, odhalených pravdách, skrytých lžích.

A pokud vás levelování a synergie mezi různými talenty stejně valně nezajímá, výborně, pak vás tohle vůbec nemusí trápit. Ale pokud máte ty přibývající zkušenosti, schopnosti a strategie rádi, Tales from the Loop je jednoduše nemá. A to může, bohužel, pro mnoho lidí ovlivnit trvanlivost hry.

zdroj: Free League

Pravda, Tales from the Loop mají ještě jedno eso v rukávu, které absenci systémové progrese tak trochu zachraňuje, i kdyby jen z části. A to sice volné pokračování Things from the Flood: Hru odehrávající se ve stejném vesmíru o pár let později po katastrofické nehodě uvnitř Smyčky. Ve Things from the Flood se hraje za adolescenty (15-19 let) a celá hra se přesune do mnohem drsnějšího, pochmurnějšího a hororovějšího tónu, mnohem blíže k posledním, krvavým sériím Stranger Things. 

Díky tomu můžete ve chvíli, kdy začne vaší dětské hře docházet dech, plynule přejít do dalšího dílu ságy, ať už se stejnými, postaršenými postavami, nebo úplnými nováčky. Jen tedy pozor, ani ve Things from the Flood se těch talentů ani jiného propracovanějšího vývoje postavy stále nedočkáte...

Závěr

Vaše hodnocení Tales from the Loop nakonec vždycky bude záležet jen a pouze na tom, zda k vám promlouvá jejich zasazení a téma. Pokud vám příběhy dětí vyrůstajících v onom cizím (a přitom povědomém), místy nebezpečném (ale především fascinujícím) světě připadají lákavé, nemáte nad čím přemýšlet, všechno ostatní tady funguje jako na drátkách a výsledkem je jednoduchá, zábavná hra s ohromným emočním potenciálem, jejíž pravidla se naučíte do pár minut, zatímco její příběhy s vámi mohou zůstat až do konce života.

Pro mně osobně jsou Tales from the Loop jako staré tábořiště, kam jsem jezdil kempovat s kamarády ze základky; jako stará půda v domě výstředního strýčka, kterou jsem vyrážel objevovat při nudných rodinných návštěvách; jako ten polorozpadlý dům se zatlučenými okny, který jsem míjel po cestě ze školy domů a vymýšlel si v hlavě všelijaké divoké teorie o tom, co by asi na opovážlivého průzkumníka čekalo uvnitř. S láskou vzpomínám na všechny zážitky, které mi ta hra dala… Ale málokterý z nich ve mně vyvolává potřebu se do nich doopravdy vracet. 

Tales from the Loop se mi snadno doporučuje jako zážitek, jako zase-o-trochu-jiný typ RPG, jako nostalgická šleha na víkend, možná prázdninová minikampaň… Ale zároveň cítím, že stejně jako ze svého vlastního mládí, i z Tales from the Loop bych nevyhnutelně vyrostl.