Na vršku nad řekou uprostřed ospalého městečka Upsala stojí hrad Gillencreutz. Přerostlá tráva halí příjezdovou cestu, břečťan prorůstá branou a vytrhává maltu z cihlových zdí, rez pokrývá panty skřípajících dveří a plíseň prostupuje omítkou. Je vlastně až ironické, že místo, které by každý občan ve městě bez váhání označil za strašidelné, dříve platilo za velitelství Společnosti oddané právě studiu nadpřirozených bytostí a fenoménů.

Dnes je Společnost – nikoli nepodobně hradu Gillencreutz – dávno v rozpadu. Z dříve vážené části akademické obce teď zbývá sotva víc než hrstka náhodných cestujících obdařených Zrakem, schopností vidět duchy a přízraky, troly a elfy, víly a umrlčata. Nebo, jak jim v těchle krajích každý říká: Vaesen. 

Titíž cestující původně dorazili na Gillencreutz v honbě za odpověďmi na své vlastní palčivé otázky. Ale teď, když je po Společnosti veta, jim je nemá kdo jen tak nabídnout. Budou si je muset tvrdě odpracovat. Prohledat plesnivějící knihovny hradu, odhalit všechny jeho tajné chodby, skrýše a tajemství… A copak je tohle? Dopis? Adresovaný Společnosti? Prý že v rybářské vísce na pobřeží čtyři dny cesty odsud zemřel vikář – a jeho kostelník je přesvědčený, že v tom má prsty nějaké zlořečené nadpřirozeno. 

Možná je načase po tolika letech vrátit Společnost zpátky na výsluní, co říkáte? 

Rozervaná země 

O Vaesen – Nordic Horror Roleplaying z dílny našich oblíbených Free League jsem vám naposledy psal v tomhle preview a myslím si, že moje natěšení čiší z každého jeho řádku. Pokud jste jej minuli a zajímá vás hlubší rozbor jeho světa, motivů a zpracování příručky jako takové, najdete jej v prokliku výše. V téhle recenzi se zaměříme spíše na to, jak se Vaesen hraje v praxi, ale pro bleskovou orientaci si tu teď  zopakujeme alespoň nutné základy. 

zdroj: Free League

Vaesen je severské folkové hororové RPG, ve kterém hrajete za cosi mezi paranormálními akademiky a nájemnými zabijáky monster v mytické verzi Skandinávie v 18. století. Tedy něco, o čem jsem netušil, jak moc to potřebuju, dokud jsem nezjistil, že to existuje. Už jen samotné polohistorické zasazení Vaesenu je jednou z jeho nejpřednějších stránek. Vyplývá z něj totiž spousta moc moc zajímavých témat, které se jinde hledají přece jen trochu těžko..

Máme tu boj přírody a pokroku, velkoměst a venkova, na pozadí bující průmyslovou revoluci, střety tradice a liberalismu, víry a vědy, rozumu a citu… Tyhle motivy hře slouží spíše k dobarvení společenského pozadí světa, než že by hrály v zápletkách vyloženě prim, ale právě díky nim svět Vaesen působí tak živě a uchopitelně. Není vůbec těžké si vytvořit postavu, se kterou bude každý z výše zmíněných konfliktů nějak rezonovat a která tak bude fungovat jako přirozená součást herního světa. 

Příběhy jako takové se ve Vaesenu vždy točí okolo odhalování tajemství. Ať už pátráte po prastarých rituálech a exorcismech pro oběť postiženou kletbou některého z Vaesen, nebo jen zjišťujete, co vikář doopravdy dělával po nocích na hřbitově, vždy tady přistupujete k situaci, která se pokouší tvářit jinak, než jaká doopravdy je. Vaším úkolem je slupku po slupce odloupat ten načančaný vršek, abyste odhalili shnilé jádro. 

zdroj: Free League

Pokud máte rádi příběhy o místech, která jsou ve skutečnosti úplně jiná, než se zdají (však víte, jako když celou komunitu tajně vede pohanský kultista nebo jsou všichni vesničané ve skutečnosti ryby), budete Vaesen milovat. Pokud se vám staví chlupy na krku z představy dilemat, kdy volíte mezi objektivním dobrem a krví vykoupeným dobrem komunity, budete ho milovat ještě víc.

A upřímně, pokud vás předchozí dva odstavce namlsaly na nějaké to lehce paranormální šmejděníčko s potenciálně příšernými etickými implikacemi, můžete je brát jako mé nejupřímnější doporučení po Vaesenu sáhnout. Svou atmosféru, zasazení i příběhy totiž Vaesen prodává na jedničku a podobně jako třeba Tales from the Loop na nich stojí mnohem víc než na herních mechanikách. 

Správný gentleman se do šarvátek nepouští

Když už ve Vaesenu na kostky dojde, jde obvykle o relativně jednoduché skill checky, jako povšimnutí si podezřele vyhlížejícího občana, zkoumání zašifrovaného deníku nebo rozptýlení děvečky, zatímco váš kolega slídí v hospodském zázemí. V praxi jde o poměrně standardní iteraci Year Zero enginu, která k zajeté formuli nepřidává mnoho nového a tam kde ano, by to nejspíš ani nebylo potřeba. Jako třeba v soubojích. 

Ty mají ve hře překvapivě rozsáhlá pravidla plná manévrů a chvatů a ačkoli to není nijak na škodu, působí to maličko nemístně vzhledem k tomu, že na souboje v tu nejspíš nebude docházet zas tak často. Koneckonců, hráči hrají za vyšetřovatele, ne vyložené zabijáky. 

V naší hře byl s přehledem nejfrekventovanějším skillem hod na Observation (Pozornost) při rozšifrovávání úmyslů podezřelých NPCček a konfliktům jsme se vyhýbali jako Vaesen kříži, protože pokud máte vyšetřovat vraždu v rybářské vesničce o padesáti obyvatelích, to poslední, co chcete, je na sebe upoutávat nežádoucí pozornost. Je proto trochu zvláštní, kolik prostoru pravidla soubojům věnují, ačkoli hře slouží nejlépe při zdůraznění narativního klimaxu nebo dejme tomu rozptýlení po delší vyšetřovací pasáži.

Nicméně, když už na souboje dojde, jsou přesně tak brutální, jak jsme u Year Zero her zvyklí.

Vaesen používá systém Conditions (Stavů) podobný těm z Tales from the Loop. Rozděluje je na tři fyzické a tři mentální (vaše postava se může postupem příběhu vyděsit, rozčílit, unavit, poranit…) s tím, že za každý Stav ztrácíte jednu kostku z dicepoolu na adekvátní hody. V praxi to znamená, že v téhle hře máte čtyři životy, než jdete k zemi, což vůbec není moc. 

V kombinaci se systémem kritických zranění (rovněž stejným jako v bezpočtu jiných Year Zero her) to znamená, že i obyčejná šarvátka s bandou ožralů před vesnickou knajpou může skončit rozbitou lebkou a přeraženou páteří. Z naší tříčlenné skupiny přežil závěrečnou bitvu bez úhony jen jeden hráč. Já skončil v kómatu, kolegyně s kulkou v lebce. Ah, promiňte, řekl jsem bitva? Ale kdeže, celé to trvalo asi dvě a půl kola. 

A to je řeč jen o soubojích s lidskými protivníky. Pouštět se do půtky s Vaesen, to je ještě úplně jiná liga. Vaesen mají v soubojích své vlastní systémy, které tu nechci rozebírat příliš do hloubky, protože jde de facto o systémové spoilery. Ale pustím si pusu aspoň trochu na špacír, ať si můžete udělat alespoň nějakou představu o tom, co se mi na něm tak líbí.

V první řadě, boj s Vaesen je málokdy preferovanou variantou (jak se má postava ostatně přesvědčila na vlastní tračník). Většinu skandinávských nadpřirozených bytostí nemůžete hrubou silou porazit v pravém slova smyslu. Spíš vám souboj s nimi alespoň zvládne koupit drahocenný čas na získání informací, záchranu nevinných či dokončení rituálu. 

Když už ale na souboj dojde, má každý Vaesen svůj vlastní seznam stavů, kterými si prochází podle toho, jak mu ubývají životy. A na těch mě upřímně baví, jak dynamické jsou. Tak třeba, jakmile taková mořská víla zaznamená první zranění, proškrtne jí vypravěč stav Pomstychtivá… A přidá jí ke všem hodům bonus +1.

zdroj: Free League

O další stav později bonus zmizí, zato se víle změní strategie: Teď se bude postavy pokoušet začarovat zpěvem z bezpečnější vzdálenosti. Teprve s dalším zraněním získá stavy jako Krvácející -1, Zraněná -2, bude se pokoušet utíkat, volat o pomoc… Souboje díky tomu získávají skoro až taneční nádech, jak se v nich neustále přetlačují akce a reakce a hráči dostávají okamžitou zpětnou vazbu na každý svůj krok. 

Každý Vaesen má své stavy nadefinované jinak a u každého vytváří odlišnou dynamickou křivku konfliktu. Některé z nich oslabíte již první zraněním, jiné se budou prvních pár kol jen úspěšně naštvávat a sílit. Různé zvláštní schopnosti monster se aktivují v různou chvíli podle toho, jak ohroženě si Vaesen připadají. Což není něco, co by hráči věděli do začátku, to se musí teprve naučit. A s trochou štěstí (respektive smůly), pokud se s Vaesen budou muset utkat příště znovu, toho tentokrát zvládnou správně využít. 

Ale jak již bylo řečeno, žádného z Vaesen nemůžete ustřílet křesadlovkou ani usekat šavlí. Pokud se jich chcete zbavit definitivně, budete to muset zkusit buďto diplomaticky, nebo skrze nějaký rituál. A ani na jedno z toho neexistují konkrétní herní mechaniky. Budete zkrátka muset zjistit, co ten který Vaesen chce – anebo někde odhalit okultní způsob, jakým jej zahnat. 

Což mě přivádí k další věci, která se mi na Vaesen moc líbí: Jak moc cení informace. 

zdroj: Free League

Mytická informační válka

Podobně jako jiné Year Zero hry, ani Vaesen nemá valně robustní systém progrese. Od tohohle enginu zkrátka nemůžeme očekávat klasickou D&Dčkovskou křivku, kdy začínáte jako nula a končíte jako polobůh se spellsloty nacpanými k prasknutí. Časem si maximálně tak přidáte pár bodíků do dovedností, odemknete pár dobrých talentů a to bude tak nějak všechno. U některých Year Zero her to zamrzí, ale zrovna ve Vaesen to vůbec není na škodu. Důležitější než růst postav totiž je, aby rostli samotní hráči. 

Ono vám totiž proti té naštvané mořské panně ani těch pár kostek navíc nebude kdovíjak platných. Kdepak, jestli vám má něco zachránit kejhák, pak je to znalost toho, jakým rituálem si ji usmířit či ji zahnat, čím ji zastrašit nebo vyhrožovat, jak ji odstřihnout od zdroje její síly. A to si za zkušenostní body nekoupíte – na to si prostě budete muset časem sami přijít.

Naše vlastní střetnutí s Vaesen, jak už jsem naznačoval výše, dopadlo naprosto katastrofálně. Odcházeli jsme z něj se šrámy na duši i na těle a hořkým vědomím, že jsme zklamali nejen odkaz bájné Společnosti, ale především celou jednu vesnici odsouzenou k záhubě. Ale také jsme si byli do jednoho jistí, že kdybychom se po měsíci lízání ran vrátili zpátky vyzbrojení nově nabytými vědomostmi (díky Bohu za záporácké monologování), mohlo by to tentokrát celé dopadnout úplně jinak.

Ten opravdový systém progrese ve Vaesen vlastně vůbec nespočívá v nových úrovních postav. Spočívá v tom, že se jako hráči učíte pracovat s jeho žánrem i světem. Učíte se, jak přistupovat k tomuhle typu příběhů, na jaké archetypy si dávat pozor a co stojí za prozkoumání a co je jen vějička, stejně tak jako si postupně přijdete na to, proč je důležité na krku nosit krucifix, jakou hodnotu mají pravá jména a proč nikdy nepodceňovat říkanky dětí hrajících si ve dvoře.

Mohl bych hrát Vaesen další půlrok a neobdržet od game mastera ani jediný bod zkušenosti a stejně bych si připadal jako mnohonásobně lepší lovec monster než na počátku čistě na základě zkušeností, které jsem za tu dobu nasbíral jako hráč. A to mi vlastně přijde mnohem víc uspokojující. 

Vaesen týdne

A to mě pro změnu přivádí k tomu, na jaký typ hry se Vaesen hodí nejvíce.

Z dosavadního textu je nejspíš zřejmé, že Vaesen je jako dělaný na hraní ve stylu monster of the week, kdy každé jedno dvě tři sezení zamíříte do jiného koutu skandinávského venkova a tam v relativní izolaci od zbytku zápletky řešíte nějakou místní záhadu. Pak se vrátíte do Upsaly, počkáte na další výzvu a hurá, vyrazíte zase někam úplně jinam řešit něco úplně jiného, snad jen symbolicky propojeného s předešlými případy skrze naučené postupy, rituály a vědomostí. 

zdroj: Free League

Proto je Vaesen perfektní i pro one-shotové hraní, kdy nepotřebujete hráče zatěžovat nějakou meta zápletkou nebo se hnát za vyústěním kampaně. Prostě si rychle vysvětlíte, jak se to má se Společností, dáte dohromady hráčské postavy a voilà, už může na dveře klepat pošťák s urgentním dopisem o nějaké nepravosti támhle za humny. Vyrazíte na cestu, vyřešíte případ, vrátíte se do chladných zdí Gillencreutzu a máte hotovo. Na víkendovku s kamarády naprosto ideální.

Pokud byste Vaesen chtěli hrát jako dlouhodobější kampaň, coby hlavní spojovací prvek vám poslouží hrad Gillencreutz. Mezi jednotlivými případy jej vaše postavy budou opravovat a renovovat, nacházet nové místnosti či odhalovat zapomenuté pravdy. Je to obdobný systém jako třeba Archa z Mutant: Year Zero, který tady nabízí o něco zajímavější levelovací systém než postavy samotné. Je do něj zapracovaný i milý generátor náhodných událostí, díky kterým Upsala působí jako živé, ač rozhodně trochu přehnaně zvědavé městečko. 

Z Vaesen tedy nejspíš nevyrazíte epickou kampaň tak, jak jste na ně zvyklí z epičtějších RPG. Příběh tady bude stále spíše emergentní povahy, závislý na ambicích či obavách samotných postav nežli na nějaké předem připravené lince. S tím, jak se hráči postupně budou o světě Vaesen dozvídat více a více, budou také spoluutvářet podobu nové Společnosti. Budou to oni, kdo rozhodne, zda je s Vaesen potřeba komunikovat, či je lovit. To oni rozhodnou, jaké vědění je potřeba zaznamenat a jaké zapomenout. Asi jen stěží změní budoucnost celé Skandinávie, ale rozhodně se stanou její nedílnou součástí.

I proto musím říct, že pokud mě něco na Vaesen opravdu láká, pak je to zahrát si tuhle hru ve stylu West Marches (více v tomto článku). Vždyť tahle hra je na to úplně jako dělaná. Máte tu bezpečnou základnu, výpravy do neznáma, nutnost sdílení informací mezi jednotlivými skupinami… Hrát Vaesen po one-shotech je naprosto legitimní a vlastně velice pohodlný způsob. Ale nikdy si v něm nezkusit West Marches mi připadá jako hrubě promarněný potenciál. 

Závěrem

Jakékoli mé výtky k Vaesen blednou v porovnání se vším, co se mi na něm tolik líbí. Ano, talentů je málo, ale ono na nich nakonec vlastně ani moc nezáleží. Archetypy postav jsou opět zbytečně úzkoprsé, ale naštěstí vám nic nebrání si je zpřeházet po svém. Systém bonusů za vybavení občas skřípe (lovečtí psi tu platí za univerzální řešení všech vašich problémů), ale není to nic, co by se nedalo přestát.

Nakonec asi jedinou potenciální slabinu téhle hry vidím v její monotematičnosti. Vaesen sází všechno na jednu kartu: Odhalování prohnilých tajemství v uzavřených, vnitřně rozervaných komunitách s motivem nadpřirozeného hororu na pozadí. Jestli to nezní jako váš šálek čaje, nemá vám moc co jiného nabídnout.

A pokud ano… No, tak to je sice skvělé, ale možná se i vám časem zvládnete přepít. Struktura příběhů je nakonec pokaždé stejná: Dopis, Cesta, Vyšetřování, Návrat. Jedinečných Vaesen je v knize přes dvacet a na každém z nich zvládnete bez problému vystavět vlastní případ, ale kolik zajímavých společenských rozkolů a zasazení zvládne vypravěč vymyslet dříve, než se do zápletek začne vkrádat určitý stereotyp? 

I tohle riziko ale Vaesen krotí svou epizodickou náturou. Teoreticky si ho můžete zahrát na zkoušku jako one-shot, celý jeden scénář od začátku do konce bez obav z nějakých dlouhodobějších závazků. A když vás to chytne, můžete hrát směle dál, případ za případem až do doby, kdy materiál začne zaznamenávat určitou únavu. V kterémžto bodě je možná čas na jedno poslední, grandiózní vyšetřování, než nastane čas se zase posunout o hru dál.