Není to poprvé, co se někdo odhodlal zpracovat formou filmu nejslavnější RPG na světě. Ale přiznejme si, předchozí pokusy o zfilmování Dungeons & Dragons moc slavně nedopadly, respektive proslavily se tak maximálně tím, jak moc špatné byly. Ale nejnovější Dungeons & Dragons: Čest zlodějů s Chrisem Pinem, Michell Rodriguez a Hugh Grantem vypadala na první dobrou přece jen lépe. Část našeho týmu si na snímek zašla a může se s vámi tak podělit o své dojmy. (Původně se měl zúčastnit i Pavel Bareš, jak taky jinak, ale bohužel mu nepadlo 20 a skolilo ho onemocnění.)

Galerie

Michal Krupička: Překvapení, díky kterému se mi stýská po Faerûnu

Musím říct, že do kina jsem šel bez očekávání. Narovinu už roky nejsem fanouškem D&D. Nevyhovuje mi systémově a fantasy jsem ze svých RPG hrátek odsunul na vedlejší kolej. Navíc všichni víme, jak to s filmovými adaptacemi často dopadne. Většinou naprostý průměr, při troše štěstí guilty pleasure. Však kdo viděl celou původní trilogii Dračího doupěte, ví, o čem mluvím. Jenže pak se v sále setmělo a mě čekala krásná exkurze do světa, o kterém jsem vlastně za ty roky zapomněl, že ho mám rád. A navíc je to doopravdy dobrý film.

Hlavní síla je v chytrém scénáři, který si na nic nehraje. Vypráví příběh, který má dobré postavy a dokáže být vtipný. Už dlouho se mi nestalo, že bych se v kině doopravdy zasmál. Tady jsem ale ani jednou neměl pocit, že by se schýlilo k lacinému a trapnému humoru, což je dnes sakra vzácné. Příběh je trochu jiný, než jsem čekal z trailerů, a to je vlastně taky dobře. Navíc je vidět, že tvůrci věděli, pro koho točí. Srdce nerda po třicítce prostě plesalo.

Jednak z toho, že CGI efekty ustoupily maskám a loutkám, ale i z toho, že jsem nesledoval bandu trapných teenagerů. Pokud něco film pořádně nakoplo, je to právě ústřední trojice herců, kteří už nějaký ten pátek nepatří mezi zlatou Hollywoodskou mládež. Chris Pine a jeho bard je prostě dokonalý. Hugh Grant dokázal ukrást každou scénu, ve které se objevil. Michelle Rodriguez zase byla naprosto přesnou barbarkou a její bojové scény stály za to.

zdroj: Cinemart

A mladší herci jim skvěle sekundovali. Snad jen Sophia Lillis mohla dostat víc prostoru, ale to nevadí. Navíc myslím, že Justice Smith ukázal, kdo má ze sourozenců větší talent. Nad ztvárněním paladina Regého-Jean Page jsem sice trochu prskal, ale zase se u něj skvěle bavil. To už je ale úděl někoho, kdo vždy tyhle svaté válečníky hrál.

Vlastně všechny postavy byly na svém místě, nechyběl jim nějaký ten vývoj, a i když zvraty byly vcelku očekávatelné, za dobré filmařské řemeslo jsem jim to prostě odpustil. Za další zázrak považuji i to, že ani dětská role důležitá pro děj nebyla otravná, jak to často bývá. To hlavní ale pro mě asi bylo zpracování Faerûnu, tedy světa, ve kterém se D&D odehrává.

Opět bylo vidět, proč je milovaný tolika lidmi. Newerwinter, který mi připomněl vizuálem i lokace z videoherní předlohy, Underdark nebo slavný Icewind Dale... Možná toho tvůrci chtěli ukázat až moc, ale filmu to dalo spád horské dráhy. Je plný lásky k tématu, narážek a pomrknutí. Důležité ale je, že stojí na vlastních nohách a pobaví i ty, kteří předlohu znát nebudou. Sice nezačnu mít zčistajasna rád D&D mechanicky, ale od shlédnutí je ve mně prostě chuť se do světa kobek a draků vrátit. Což je asi to nejlepší, co mi mohl dát.

zdroj: Cinemart

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů je prostě skvělá filmová adaptace slavné značky. Humorem vystihuje to, co se vám může stát na sezeních, její příběh je minimálně v pohodě a postavy a herci skvělí. Jen těžko se mi hledá něco, co bych vytknul. Důležité je, že vlastně ani nechci.

Ondřej Partl: Hravá podívaná je úspěšnou resuscitací filmové fantasy

Ano, trochu nadhodnocuji, ale konečně, konečně jsme se v kině poprvé od dob Hvězdného prachu dočkali zábavného a skvělého fantasy, ke kterému nemám větších výhrad. V Dungeons & Dragons: Čest zlodějů se jednoduše podařilo přesně trefit ten „sweet spot“, kdy budou nejspíše nadšení znalci světa, kteří si spokojeně „chrochtnou“ nad armádou různých odkazů a pomrknutí, ale nesmírně se budou bavit i zcela sváteční diváci, co o něm neví nic. Není tu žádná zbytečná expozice pravidel, se vším se pracuje zcela organicky.

Příběh tady „neobjevuje Ameriku“ a zaměřuje se pouze na hlavní bandu postav, kterou vysílá na vlastně docela normální quest (normální v duchu fantasy) s příchutí heistu, jenž ji postupně přivede před různá nebezpečenství a zábavné atrakce. K tomu se tu brilantním způsobem kombinuje humor s vážnější stránkou, kdy jedno neodporuje druhému. Marvel by se mohl učit! Emoce fungují a všichni zúčastnění si to dávají (ačkoliv za mě si to pro sebe krade hlavně Chris Pine).

Galerie

Do toho přihoďte zmáknutou režii, která nejen v akčních scénách mnohokrát učaruje svou nápaditostí a máte prototyp výtečně fungujícího moderního blockbusteru, který navíc občas velice příjemně překvapí svým staromilským přístupem nejen k trikům a maskám. Což věru dokáže filmového nadšence pohladit na těch správných místech.

Jistě, mohl bych lehce žehrat nad tím, že by se tu vyjímal nějaký výraznější záporák. A to říkám jako někdo, kdo je Hugh Grant pozitivní. Případně že některé digitální kejkle by rozhodně snesly nějaký ten milion dolarů navíc (nebo dodatečný čas na dopečení). Ale reálně k tomu nemám důvod. Celek totiž jasně připomíná, že k tomu, aby diváci dostali pekelně zábavný film, vlastně jenom stačí dostatečná péče o scénář a řemeslo. A samozřejmě i trocha toho srdíčka, kterého režisérsko-scenáristické duo Daley/Goldstein má zjevně na rozdávání.

Takže jen houšť a snad se časem dočkáme dvojky. Čistokrevné fantasy v kinech jednoduše chybí!

PS: Nejlepší filmový drak od dob Shreka!

zdroj: Cinemart

Patrik Hajda: Skvělé fantasy, které má co nabídnout úplně každému

Na rovinu se přiznám, že jsem v životě nehrál Dungeons & Dragons (až loni jsem vůbec poprvé hrál nějaké RPGčko, konkrétně Vetřelce). Takže jsem do kina vyrážel z úplně jiných důvodů než fanoušci univerza.

Jednak samozřejmě proto, aby v tomto článku byl pohled někoho, kdo je prostým divákem, ale také proto, že vysokorozpočtových fantasy je zoufale málo (obzvlášť těch skvělých a tohle vypadalo nadějně) a také proto, že Chrise Pinea, Michelle Rodriguez a Hugha Granta vidím na obrazovce vždycky moc rád.

Nedělal jsem si ale přehnané naděje (vždy čekám méně, abych nebyl zklamaný z hypu) a od přátel jsem dopředu věděl, že je to prostě fajn. A je to… prostě fajn. Stejně jako moji kolegové nemám ani já filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů vyloženě co vytknout.

zdroj: Cinemart

Zároveň to ale není tak, že bych nadšením vyloženě skákal do stropu. V kině jsem se bavil, a to jak akčními scénami, tak vyloženě humornými pasážemi, ale předně samotnými postavami a jejich vzájemnou chemií, která mi prostě učarovala.

Hlavní dvojka v podání Pinea a Rodriguez je skvělá. Ona je ukázková barbarka, které to drsňáctví s dobrým srdcem prostě žerete, on je ve své podstatě Star Lord, tedy vůdce skupiny, který není zrovna nejchytřejší, ale vždy to tak nějak vymyslí.

Bavily mě i všechny ostatní postavy a bylo znát, že si to herci během natáčení patřičně užili. Film má krásné lokace, napínavou akci, poctivé filmařské triky ze staré školy a příběh, který je předvídatelný, ale neurazí.

To hlavní je, že i když z filmu nejsem na větvi, užil jsem si ho a ukojil mou touho po novém kvalitním fantasy. K hraní Dungeons & Dragons mě nepřiměje, ale zároveň nebudu tajit, že jsem během filmu několikrát zapřemýšlel, jak by to celé vlastně úplně stejně fungovalo v kruhu přátel. Že to vlastně je jen zfilmovaná seance, která proběhla u někoho ve sklepě. A tím to podle mě dělá žánru RPG čest.