Jednotlivým žánrům herního průmyslu vládnou železnou pěstí těžko porazitelní obři. Když se řekne týmová střílečka, hned vás asi napadne Overwatch nebo CS:GO. Když se řekne battle royale, vytane vám na mysli nejspíš Fortnite. Kartičky: Hearthstone. Fotbal: FIFA. A tak dále. Nám se ale občas líbí menší, méně úspěšné projekty, o kterých se zas tolik nemluví. Pokud vás zajímá, kteří mrňousové podle názoru naší redakce prostřelili obrovi lebku prakem, čtěte dál.

Bethesda si zjevně pochvaluje spolupráci se studiem Modiphius Entertainment a pověřila jeho šikovné tvůrce úkolem, který potěší všechny příznivce klasických her na hrdiny. Za půl roku se jeden z vaší skupinky stane „pánem jeskyně“ a provede všechny ostatní světem plným zabijáků. Chystá se stolní RPG Dishonored.

Všechno je online, všechno má multiplayer, bývá to zadarmo, ale prošpikované mikrotransakcemi. Taková už je moderní doba. Aby se člověk skoro bál, že staré dobré singleplayerové příběhové hry vymizí, protože většinou nevydělají tvůrcům tolik jako barevné repetitivní střílečky, ve kterých jde jen o to, honit se za skillem. Ale jakožto hráč, který nedá na singleplayer dopustit, mohu za sebe s radostí říct, že jsem si rok 2019 moc užil i navzdory multiplayerovým trendům.

„Pořád tam běháš, skáčeš a střílíš. Sbíráš nový zbraně, lékárničky a brnění. Snažíš se sejmout všechno, co se hýbe a není to tvoje ruka nebo noha.“ Pokouším se vysvětlit, co bylo, je a bude skvělého na tom, zahrát si deskovku DOOM. Dcera by mi na to řekla: „A co jako?“ Na stejně ‚lockuté‘ pneumatické dveře mysli a fantazie snadno narazím, pokusím-li se popsat atmosféru, která může na stole ožít díky deskové hře. Přesto se o to pokusím se sveřepou vytrvalostí s jakou šleháte bossácké démony výboji z Plasma Gunu.