„Pořád tam běháš, skáčeš a střílíš. Sbíráš nový zbraně, lékárničky a brnění. Snažíš se sejmout všechno, co se hýbe a není to tvoje ruka nebo noha.“ Pokouším se vysvětlit, co bylo, je a bude skvělého na tom, zahrát si deskovku DOOM. Dcera by mi na to řekla: „A co jako?“ Na stejně ‚lockuté‘ pneumatické dveře mysli a fantazie snadno narazím, pokusím-li se popsat atmosféru, která může na stole ožít díky deskové hře. Přesto se o to pokusím se sveřepou vytrvalostí s jakou šleháte bossácké démony výboji z Plasma Gunu.