Tohle si Aloy nezasloužila

Schizofrenní horor na různé způsoby

Jednotlivým žánrům herního průmyslu vládnou železnou pěstí těžko porazitelní obři. Když se řekne týmová střílečka, hned vás asi napadne Overwatch nebo CS:GO. Když se řekne battle royale, vytane vám na mysli nejspíš Fortnite. Kartičky: Hearthstone. Fotbal: FIFA. A tak dále. Nám se ale občas líbí menší, méně úspěšné projekty, o kterých se zas tolik nemluví. Pokud vás zajímá, kteří mrňousové podle názoru naší redakce prostřelili obrovi lebku prakem, čtěte dál.

O tom, že Games Workshop nejsou jen figurky, barvičky a Warhammer, ale také deskové hry (samozřejmě ze světa Warhammeru), je následující exkurz. Ale pozor! Nebude nás zajímat vousatá historie her, které už dávno neseženete, ale naopak se vrátíme jen pár let zpátky, abychom prozkoumali, jaký je u GWčka aktuální „state-of-the-art“.

Minulý rok na mě z křoví nevyskočil žádný stříbrem ozbrojený Zaklínač 3, neočarovala mě božská podstata jako v Divinity: Original Sin 2, neobjevila se prostě žádná dechberoucí hra, která by pro mě celý rok definovala. Ale vážně si nemám nač stěžovat. Místo toho jsem se setkal se starými známými, se kterými je vždycky fajn se pobavit, a pak taky s několika úplnými cizinci. Jak často máte šanci sledovat při práci vesmírnou archeoložku?

Všechno je online, všechno má multiplayer, bývá to zadarmo, ale prošpikované mikrotransakcemi. Taková už je moderní doba. Aby se člověk skoro bál, že staré dobré singleplayerové příběhové hry vymizí, protože většinou nevydělají tvůrcům tolik jako barevné repetitivní střílečky, ve kterých jde jen o to, honit se za skillem. Ale jakožto hráč, který nedá na singleplayer dopustit, mohu za sebe s radostí říct, že jsem si rok 2019 moc užil i navzdory multiplayerovým trendům.