Každý děláme chyby. Ostatně se jimi příslovečně učíme. Nicméně jsem si celkem jistý, že by mé mladší já ocenilo, kdybych za ním proskočil strojem času a důkladně mu promluvil do duše. Spoustu věcí a utrácení peněz by si mohl mladší Aleš odpustit a být o to silnější, bohatší a mentálně vyrovnanější.

Co se týče wargamingu a je jedno, jestli jde o Warhammer 40,000, Bolt Action, SAGA nebo Conquest, je pět věcí, ať už ohledně sběratelství a nebo modelaření, které by se mi před mnoha lety hodily. A když už je nepředám sobě, pak alespoň vám.

zdroj: Vlastní foto autora

1 – Nepotřebuješ mít hned na začátku celou armádu!

Určitě to znáte. Pustíte se do nového hobby, v hlavě dny až týdny rozmýšlíte, za jakou frakci budete hrát. Pak si rozmýšlíte, jaké modely koupíte. Pak se podíváte na fóra a diskuze a zjistíte, které jednotky jsou nejsilnější nebo optimální, protože přece nechcete neustále prohrávat.

Tam zjistíte, že je třeba hodně dobře počítat body. Na kolik? No přece to, co se hraje nejčastěji, ať už je to 2 000 bodů ve WH40K nebo třeba 8 v SAGA. A pak jdete nakupovat a zjistíte, že musíte prodat ledvinu, v případě Warhammeru ještě s okem a pokud máte nějaké jednotky z Forge Worldu, rovnou celého mladšího sourozence.

TAKHLE NE!

Zpátky na začátek. Budu používat příklad z Warhammeru, kde jsem nejvíce hřešil. Nepotřebujete armádu na špičkový turnajový standard. Uvědomte si především, že se hru budete teprve učit. Možná se budete učit i samotnou modelařinu, barvení apod. Začněte v malém, protože stejně bude lepší se učit s někým na méně bodů.

V první řadě ušetříte peníze, které by v poryvu nákupu šly do háje najednou. Vyhnete se i reálnému problému s výčitkami, kdy si domů odnesete všechny krabice s modely, které na vás budou další týdny a měsíce výhrůžně koukat.

Zatímco vy si budete hrát s desátým mariňákem, uvidíte tu obrovskou hromadu plastu, kterou jste si nakoupili a zastraší vás. „Kdy to vůbec slepím, natož nabarvím? … „Já už nechci dělat dalších třicet guardsmenů!“ … „Ale dal jsem do toho tolik peněz“.

Výčitky jsou vynikající způsob, jak si hobby zkazit. Takže se na začátku své dlouhé wargamingové cesty uklidněte. Jděte a nakupte si třeba deset pěších modelů, které víte, že využijete. Teprve pak si kupte další. Začnou vás pěšáci a jejich lepení a barvení štvát?

Teď přišel ten správný čas na to koupit si tank nebo jízdu. Uděláte si tak radost v delším časovém úseku, neutratíte majlant za modely, které vás budou strašit a svou sbírku si vybudujete bez pocitu, že jste vlastně jen stroj na lepení. S čímž souvisí má druhá rada.

Artušovští vojáci táhnou do boje. | zdroj: Studio Tomahawk

2 – Nemusíš svoji armádu barvit sériově!

Ano, zkušení hráči s tím mají praxi a zvládnou odbavit velké množství modelů v krátkém čase, tuplem když jim jde o to mít „jen“ ucházející tabletop quality, aby si mohli o víkendu zahrát. Ale pokud jste v hobby noví, je tendence barvit modely v sériích cestou do duševních pekel.

Plán ke zhroucení vede jasně a působí zpočátku velmi konstruktivně. „Tenhle večer udělám zbroje a nárameníky u všech třiceti mariňáků. Zítra večer udělám sekundární barvu na batohy. Další večer u všech udělám zbraně a když bude čas, začnu s highlighty. Další večer…“

Gratuluji, právě jste se odsoudili k barvícímu sweatshopu, za který vám nikdo nezaplatí a vy si znechutíte věc, za kterou jste zaplatili vy. Nevytyčujte si cíle sériové výroby, možná jste v hobby proto, abyste si užili i proces modelaření a barvení, ne? Hnát se za iluzorními deadlinami v rámci koníčku je přece špatně!

Je to zábava, ne povinnost. A věřte mi, že ve chvíli, kdy budete barvit dvacáté nárameníky, v lepším případě nebudete vnímat, co děláte, v tom horším to budete nesnášet. A neřeknete si „dost“, protože vás napadne: „Zítra jsem ale chtěl udělat tu sekundární barvu, takhle to nestihnu a o víkendu jsem chtěl hrát.“

V první řadě, jako nováčkovi vám nikdo neurve hlavu za modely, které jsou šedivé, mají jen primer nebo jsou rozbarvené. Navíc, když si budete svůj čas s koníčkem mnohem humánněji dávkovat, odvedete i lepší práci, protože vás nebude štvát strojový přístup a opakování toho samého zas a znovu dokola.

Samozřejmě se nevyhnete práci na několika řadových modelech najednou, ale je rozdíl dělat pětičku Gauntů, kde si pohrajete s prací na tyranidích plátech, než napůl naštvaně plácat barvu na dvacet s tím, že jste si vytyčili plán a nedejbože, když přetáhnete. Což vede k bodu číslo 3.

3 – Ne, každý váš model nemusí být dokonalý

Hned na začátku se přiznám, že jsem mizerný malíř modelů, snad s výjimkou techniky. Zlepšuji se, řadu let, ale prostě nejsem za tu dobu ani průměrný. Vím ale, že jsem si v téhle evoluci mohl ušetřit spoustu času, kdybych se nesnažil být perfektní od začátku. Jsem si úplně jistý, že to také znáte.

Spousta fotek na internetu od skvělých malířů, kteří hravě používají řadu pokročilých technik najednou, dokážou udělat freehand Sixtinskou kapli na nárameníku velikosti 1,5 cm x 1,5 cm a k tomu dodají „jako není to perfektní, na Golden Demona pošlu něco jiného“.

Tak to vy nemusíte být. Tuplem, pokud právě pracujete na řadových modelech pro svou armádu. Já si tohle bohužel neřekl a to ve chvíli, kdy jsem před mnoha lety začínal s Imperiální Gardou. Což znamená desítky a desítky pěšáků, kteří stojí na stole v chumlu a když se na ně nepřítel jen zle podívá, sklízíte je doslova po hrstech. A já se s nimi piplal.

Když jsem přetáhnul, musel jsem vytáhnout původní barvu a vše opravit. Když mi nesedla pleťovka, složitě jsem prťavoučký obličej opravoval. Energie mi došla u třetí barvy asi dvacátého pěšáka. Kompletně jsem tu armádu nikdy nedobarvil, spokojil jsem se s vozidly, protože jsem prostě odmítal crcat se s další padesátkou modelů ve svém perfekcionistickém pohledu.

Teď jsem už dozrál a vím, že vyhrát si musím jen s modely, u kterých to opravdu chci. Barvící soutěže používám jen jako občasnou výzvu dodělat nějaký model a nepočítám s tím, že bych vyhrál cokoliv kromě ceny útěchy. Vím, že u modelů na stole funguje takzvaný cheerleader effect, což znamená, že průměrně a celkem prostě namalované modely vytváří hezký dojem, když jsou v šiku.

Nikoho nezajímá to, že váš třináctý pěšák ze čtyřiceti má zbroj zašpiněnou metalickou barvou, která vám sklouzla při barvení pušky. Barvěte tak, abyste měli z procesu radost. Odnikud nevyskočí španělská inkvizice a neupálí vás za jakékoliv chyby na vašem modelu. Děláte to pro sebe.

zdroj: Vlastní foto autora

4 – Není důležitá cena vybavení, ale výběr a péče o něj

Teoreticky bych si tenhle bod mohl usnadnit tím, že vás odkážu na brilantní článek Honzy Brožáka Jak začít s barvením modelů. Nicméně, ani Honza nepočítal s tím, jaké chyby v rámci celého procesu tvorby modelu dokáže nováček nasekat a já si je moc dobře pamatuji. V první řadě, vybavení Citadel od Games Workshopu je dobrý sluha, ale špatný pán.

Některé jejich produkty, jako držák na barvení, většina kontrastních barev, Retributor Armor a podobně jsou skvělé. Jiné jsou jen předražené podprůměrné šunty a to se týká především štětců. Jiné jsou standardní produkty, které zdražuje značka Citadel. Takže, nechte si někde poradit, co opravdu potřebujete. Na mold lines nepotřebuji speciální nástroj, stačí mi zadní strana skalpelu, který mimochodem mám od Tamyi a ne Citadelu, za nižší cenu.

Ano, dívejte se do sortimentu klasických modelářských obchodů. Ony ty plastikové modely nejsou jiné než vaše plastikové modely a často tu najdete lepší výrobky než brandované od wargamingových firem. Víc než cena výrobku je přitom důležitá péče o něj a práce s ním.

Můžete si koupit Kolinsky sadu štětců za několik tisíc, ale chce to na ně dávat pozor. Z hlavy mne napadá hned několik naprosto začátečnických chyb, které mne stály několik štětců, naštěstí ne Kolinsky. Nenechávejte štětec opřený v nádobce, jen si ohnete vlas. Pozor při nabírání barvy. Dnes už není úplným standardem všechny barvy ředit, protože washe, contrasty a speedpainty to nepotřebují.

Takže si někdy sáhnete pro nabrání barvy přímo do nádobky a pokud štětec ponoříte celý až po tulej (ta kovová část mezi vlasy a rukojetí, která je drží na místě) a to je zle. Jakmile vám tam barva zaschne, štětec se roztřepí na dvě a více částí a vy s ním už nic kloudně nenamalujete. Takže, pokud musíte, namáčejte poslední třetinu hrotu štětce.

Stejně tak mějte oddělené štětce na metalické barvy, protože ty mají tendenci vlas ničit a opravdu nepoužívejte štětce na technický materiál na bejzky, který má většinou strukturu pasty s příměsí hrudek. Na tohle si buď kupte nějaký kovový tvarovací nástroj, kterým se vám bude i s pastou lépe zacházet nebo prostě špachtle.

A ano, štětce musíte po každém barvení promývat, čepelky u skalpelu je třeba po čase měnit, protože když jsou tupé, špatně řežou a spíš si poničíte model. A ano, když si dáte novou čepel, říznete se do palce, protože jste si už zvykli na tu tupou. Modely musí být křtěné krví!

Asi všichni skončíme u Contacty od Revellu, protože je to finančně přístupné, plně funkční lepidlo na plast se skvělým aplikátorem. A všem se nám dříve nebo později ten aplikátor utrhne. Než abyste pak koupali malé detaily v obtížně kontrolovatelné bublině lepidla, kupte si tmel se štětečkem.

Nedám dopustit na Mr. Cement, se kterým neponičím menší detaily modelů a nevytvářím si klasické linie vytlačeného lepidla, kdy vám ujela ruka. A klasika, dvakrát měr, jednou řež. Opravdu si nechcete zničit klíčovou součást modelu za tři tisíce.

5 – Nech si poradit, ale nenech se kibicovat

A obloukem se vracím k tématu prvnímu. Je jednoduché nechat se strhnout kompetitivními WAAC (Win at All Costs) hráči, zvláště když se zeptáte na radu ohledně stavby své první armády. Dnes se situace výrazně zlepšila, ale v dřevních dobách mých začátků jsem šel pro radu na jedno zahraniční fórum ohledně toho, jak postavit efektivně armádu z toho, co mám.

Dostával jsem odpovědi typu „pokud nehraješ Vendettu, ideálně dvakrát, je to jedno, co tam dáš“, což mi moc nepomohlo, ale holt jsem si pořídil Vendettu. Nechtěl jsem být na prvním turnaji k smíchu. Stejně tak jsem dostával poučky ohledně toho, co v armádě nesmí být, jinak „je vlastně jedno, co tam dáš, protože už to stejně bude stát za houby“.

Takhle fakt ne a kdo vám tohle řekne, poděkujte a vydejte se o dům dál. Situace je dnes naštěstí mnohem lepší, kdy česká komunita kolem Warhammeru a Age of Sigmar je na Facebooku velmi příčetná, menší wargamy na podobně toxické hráče většinou netrpí (krom Napoleoniky, kde vás všichni sepsují za špatný odstín modré a vy už nikdy nikam nepůjdete) a v tradičním historickém wargamingu jde o něco jiného než žonglování s body.

zdroj: Games Workshop

Ale prostě a jednoduše, vyhněte se WAAC nátuře za každou cenu. Chcete si zahrát model, který se vám prostě líbí, byť je slabý? Směle do toho. Jste nováčci (a i když nejste nováčci), můžete si to dovolit. Dělejte si radost, pište příběhy na stole i se slabými jednotkami.

V jednom ze svých prvních turnajů jsem si k pětici tanků musel vzít (v té době velmi slabou) protiletadlovou Hydru. Dodnes si pamatuju na neskutečnou zábavu, kdy jsme se soupeřem věděli, že k ničemu není, je slabá a přesto tahle slaboučká Hydra dokázala díky šikovným hodům dělat mnohem větší bugr, než by měla a nakonec soupeř slavil, když ji konečně zničil, protože ona prostě odmítala zemřít.

K tomu jen dodám, abyste si zakázali čtení vítězných turnajových listů v rámci vytváření plánů na armádu. Turnajové listy jsou velmi specifické, většinou reagují na konkrétní metagame a pravidla, která se mohou velmi rychle změnit. A vítězné velmi často jsou nejen díky svému složení, ale i proto, že s nimi hrají zkušení hráči.

Vy míříte jinam. Naučit se hru. Pobavit se u ní. Budovat si sbírku. Zahrát si na turnaji a nebýt zničený z toho, že vás zrovna přejel někdo, kdo na špičku míří. Pokud ho potkáte, ptejte se ho, co jste měli udělat jinak. Vsadím se, že v 99 % případů poukáže na nějaké chyby ve vašem hraní a řekne, co udělat líp. A pokud vám řekne „celý sis to postavil špatně, musíš si koupit tohle a tohle“, jděte od tohohle 1 % jinam.