Studená válka se sice v Evropě nikdy nepřelila do horké fáze, ale v Africe a Asii se spojila s (mnohdy krvavou) dekolonizací a západní i východní blok se dodávkami zbraní a techniky (a mnohdy i poradců či dobrovolníků) zapojil do spousty větších či menších válek. Ikonickou zbraní těchto konfliktů se stala sovětská puška Kalašnikov, o jejímž významu svědčí i fakt že je mimochodem i na vlajce Afrického státu Mosambiku, po kterém je pojmenovaný i soubor pravidel AK47 Republic od Petera Piga, který pro hru vydává i vlastní řadu 15mm figurek. 

Co definuje konflikty v Africe, je velmi rozdílná kvalita výstroje a výcviku vojáků různých stran i fakt, že se na bojišti setkává supermoderní technika versus starý šrot. Stejně tak všudypřítomný chaos a nedisciplinovanost, tedy v porovnání s „regulérní“ západní válkou. 

To vše ale AK47 Republic zvládá dobře pojmout jako jeden ze základních kamenů hry. Všechny jednotky se v pravidlech dělí na tři úrovně kvality: milice, regulérní vojáky a profesionály, což určuje, jak si ve hře povedou. Nikoho nepřekvapí, že milice špatně střílí a ráda utíká, zatímco profesionály jen tak něco nerozhodí. 

Stejně tak má tři kategorie i technika, která se zase dělí na starou, klasickou a moderní, což dovoluje hráčům nasazovat prakticky cokoliv mají ve své sbírce modelů a pravidla si s tím poradí, aniž by protihráči museli složitě řešit, co za modely vzít či do jakého časové rozpětí svoje sbírky zasadit. Pravidla už si to nějak přeberou. Takže pokud hrajete hru zasazenou do nějakých 60. letech minulého století, tak tank T-55 bude moderním vozidlem. Ve hře z 80. let už bude obyčejným tankem a na bojišti 21. století už bude starým šrotem. Byť ani to nezabránilo Rusku je vytáhnout na ukrajinské bojiště v roce 2023...

zdroj: Vlastní foto autora

Kromě obyčejných pěšáků a tanků je ve hře všechno, co patří na bojiště druhé poloviny 20. století. Takže děla, obrněná vozidla, těžké kulomety, minomety, raketomety, náklaďáky, obrněné transportéry, ale i relativně moderní zbraně jako protitankové řízené střely. A samozřejmě žádný „pouštní konflikt“ nemůže být kompletní bez Toyoty s automatickým kanónem!

Není frakce, jako frakce

Avšak výběr jednotky (a kvality) je omezený tím, jakou z 20 frakcí (15 za Afriku a 5 za Blízký východ) si vyberete. A stejně jako se technika nekupuje konkrétně, ale volně skrze její typ, tak identicky fungují i frakce. Takže pokud chcete hrát Rhodesii či Jižní Afriku, tak ty ve hře nejsou jako frakce, ale můžete si stavět armylist podle frakcí pro „Koloniální osadníky“ či Bělošskou koloniální armádu“.

Pokud toužíte po Američanech v Mogadišu, tak si postavíte armádu podle „Západních intervenčních sil“, Kubánce v Angole pak podle „Východní intervenční armády“, byť pravé kouzlo Afriky spočívá i v neomezených možnostech postavit si nějakou vlastní malou armádu podle svojí fantazie.

zdroj: Vlastní foto autora

Dvacet frakcí znamená, že si najdete pravidla asi pro všechno, co chcete. Je tu frakce pro diktátory, náboženské kulty, západem/východem vyzbrojené armády, „divošské“ armády, profesionální žoldáky, komunistické revolucionáře či už dříve zmíněné cizí intervenční síly. Výběr frakce pak určuje nejen jak kvalitní smíte nakupovat vaše vojáky, ale i k jakým zbraním vaše frakce bude mít přístup. 

Tedy například lidová revoluční armáda má hodně milice, ale nemá žádné těžké zbraně či nedej bože letectvo, zatímco americká intervenční armáda má naopak početně malou, ale povinně mechanizovanou armádu profíků s totální „off table“ materiální převahou. 

Každé válce předchází předehra

Výběr frakce pak kromě samotných jednotek určuje i jednu z důležitých mechanik hry AK47 Republic, a to je minihra/série událostí zvaná „15 dní do války“. Ve většině her nakoupíte za body modely a vyskládáte je na stůl, kde následuje bitva. V AK47 tomu tak není, protože prvně se svým soupeřem musíte projít sérii tří týdnů (ale jen 15 dnů, protože přece o víkendu se odpočívá a nebojuje!), kdy dopředu oba dva současně, ale tajně rozdáte na kalendář kostky abstraktně symbolizující vaše zdroje pro politický boj či nějaké menší vojenské šarvátky před hlavní bitvou.

Každý den následně házíte předem alokovanými kostkami a kdo hodí více úspěchů, vyhrál ten den politickou/vojenskou převahu, která dává hráči možnost využít výhru a házet na frakční tabulce náhodných událostí. Ovšem s tím přichází „problém“ – hází se dvěma kostkami, ale možností je 2 až 18 a netřeba říkat, že ty lepší věci jsou na vysokých číslech, která na dvou kostkách ale nemůžete hodit.

S tím souvisí kalkul či risk, kdy můžete říct, že šetříte zdroje a jdete bojovat další den „bez odměny“, jelikož pak už se hází pěti kostkami či případně ještě sedmi, pokud vám vydrží štěstí a vyhrajete tři dny po sobě. Ovšem pozor, když prohrajete bez házení na odměnách, o svoje nakumulované vítězství přijdete a nedostanete vůbec žádnou odměnu. 

Tabulka se diametrálně liší podle frakcí a v některých armádách jsou spodní příčky spíše tabulkou postihů než odměn. Ale perfektně to odráží ducha konkrétních frakcí, které se díky tomu hrají odlišně ještě před tím, než započne samotná hra. Takže náboženský kult může při troše štěstí dostat ohromné bonusy do morálky, protože mu holt přejí božská znamení, ale stejně tak se může armáda polo rozpadnout, než dojde na bojiště, protože naopak jí věštby nepřejí.

zdroj: Vlastní foto autora

Koloniální armády si na černém trhu dokupují moderní vybavení. Revoluční armády dostávají bonusy skrze vládní přeběhlíky, či naopak ztrácejí vojáky díky stranickým čistkám. A podle toho, jak se vám během této předehry v bitvě daří, se i následně určuje, kdo bude útočník a obránce v následující klasické bitvě.

Pověstná mlha války

Hodně eventů v tabulce pracuje s „krabicí na rezervy“, což není jen název mechaniky, ale je to doslova fyzická krabice, ve které máte modely v rezervě, jež se nenasadí při začátku hry na stůl. V „15 dnech do války“ můžete přesunout své jednotky z/do rezerv a stejně tak to dělá soupeř. Ve hře tato mechanika skvěle simuluje otřepanou „mlhu války“, kdy vy sice jako hráč vidíte všechny svoje i soupeřovi jednotky kdekoliv na stole, ale vaši vojáci by v reálné bitvě tuto schopnost vidět všechno všude neměli a vy tak jako hráč děláte rozhodnutí, která by v reálné situaci vojáci nedělali. Víte třeba, že za rohem je schovaný tank či naopak víte, že vedlejší ulice je prázdná.

Tuto „nepřehlednost“ v boji nám právě zastoupí krabička rezerv, protože tu rezervy nepřicházejí z hrany stolu (byť hra samozřejmě tento základní koncept posil umí), ale místo toho si na tabulce házíte, jaké (a jestli vůbec nějaké) rezervy na stůl zavoláte, abyste je následně jednoduše umístíli do stávající jednotky, která už je na stole.

zdroj: Vlastní foto autora

Tím hra simuluje, že jednotka byla poblíž za rohem mimo výhled na stole bojujících vojáků, či někde vyčkávala schovaná. Není to vždy úplně realistické, protože se tím umí teleportovat i tank do dříve vyčištěné slepé ulice, ale je to zajímavý pokus o simulaci nepřehlednosti bojů a způsob, jak do hry vnést nový taktický prvek, s nímž musí hráči neustále počítat. 

V boji se na nikoho nečeká

Hra jako taková se následně chová tak, jak jsme u podobného wargamingu zvyklí. Vyjma dvou specifičností. Všechen pohyb ve hře je náhodný a generuje se hodem dvěma šestistěnnými kostkami. Což je velký rozptyl od dvou do dvanácti palců, který přidává ještě více nejistoty, náhody a nepřehlednosti do boje. Samozřejmě jsou zde modifikátory jako fixních +6 palců pro vozidla či přehoz kostek pro profesionály.

Ale ve své podstatě je pohyb hodně o náhodě, což je věc, která může leckomu vadit a připadat jako naprostý nesmysl. Za mě je to ale zajímavý způsob, jak se nějak pomocí herní mechaniky přiblížit simulaci toho, že ne vždy musí jít všechno podle plánu a je to také způsob, jak generovat velitelskou frikci. Navíc, bavíme se ve většině případů o africké milici, která prostě není nikde poblíž úrovně armád NATO.

Náhodný pohyb pak jde i ruku v ruce s relativně krátkým dostřelem zbraní, kdy pušky dostřelí jenom 10 palců místo klasických 24 jako v drtivé většině her. Což ale není nejpřekvapivější mechanika u střelby. Tou je fakt, že probíhá simultánně! Není to žádná raketová věda, ale jde o zajímavý způsob, jak se vyhnout střelbě z většiny jiných her, kde po sobě střílí jednotky na střídačku, jakmile na ně přijde řada.

V extrémních případech může střídaní ve střelbě vést k situacím, kdy začínající strana rozstřílí protivníka ještě dříve, než na něj pořádně dojde kolo (máváme Tau do Warhammeru 40K). V AK47 Republic zahájíte střelbu na jednotku, hodíte si kostkami, soupeř udělá totéž (byť o kostku méně, aby měl útočník nějakou výhodu), přičtete modifikátory, a pokud je rozdíl alespoň 5+, prohraná jednotka dostane pin, na 6+ umře. Takže se může stát, že parta milicionářů vyběhne s RPGčkem na moderní tank či skupinu profíků a nejenže jim nic neudělá, ale když budou mít smůlu, tak i umřou svojí vlastní aktivací.

Je to další dobrá mechanika, která jednak simuluje to, že při přestřelce můžou střílet obě strany a nečekají při tom na kola, a zároveň se tím hra vyhýbá situacím, kdy hráči zkouší štěstí a aktivují jednotky na střelbu s malou šancí na úspěch a tím, že „nic nehrozí a třeba tu šestku hodím“. V AK47 se tento risk nemusí vyplatit. Přitom mechanika současného boje není nic šokujícího a je obsažená prakticky v každých wargamingových pravidlech – jen bývá výhradně na boj zblízka.

zdroj: Vlastní foto autora

Házej. Házej! Ještě házej!! Zase házej!!!

Ať nemluvím však jenom v superlativech, hra má i své stinné stránky. První je, že AK47 Republic je relativně hodně o házení kostkami. Sice se v ní hází většinu času jednou, maximálně dvěma kostkami, ale hází se v ní pořád. Na všechno. Ukážeme si to na názorném příkladu, kdy jdete aktivovat jednotku:

Házíte na to, o kolik palců se pohne. Pak házíte, kolik vojáků bude v jednotce střílet. Pak házíte na samotnou střelbu. Když hodíte na dvou kostkách kdykoliv stejná čísla, házíte na tabulce náhodných eventů, co se stane. Jedním z eventů je i příchod rezerv, takže následně házíte na tabulku rezerv, jaké rezervy si lze povolat. Prostě… pořád se hází. Pořád!

Hra obsahuje hromadu modifikátorů (samotná střelba má reálně kolem 20!), což může spoustu lidí štvát, protože pak jejich armáda nemusí podávat konzistentní výsledek dle představ, protože holt nenahází všechno. A i když se tyto výkyvy v tom množství hodů ztratí, tak lidská mysl si bude spíš pamatovat „jak jsem házel samé jedničky a nevyjel z tankem z bahna“ či „jak Karel hodil dvě šestky a sfoukl mi milicí mé profíky jak svíčku“.

Druhá výtka se váže k tomu, že první edice hry vyšla už v roce 1997 a námi recenzovaná druhá edice v 2009. Což s sebou nese nešvar pravidel jako manuálu ke hraní a nikoliv poutavé knížky s hromadou pěkných obrázků. Layout už není tak hrozně prastarý jako například u Crossfire (viz recenzi), ale ke krásným knížkám, jaké má třeba Bolt Action či Saga, má také daleko. Pořád jsou pravidla psaná v nekonečných blocích textu, ale už jsou tu nějaké vysvětlující tabulky, diagramy i fotky modelů pro potěchu, jen jsou v retro duchu černobílé.

Na druhou stranu, když se člověk naučí tato „návodová“ pravidla číst, tak se podle nich velmi dobře hraje a snadno se v nich hledá, protože všechno je uceleně pohromadě a člověk nemusí hledat pravidla mezi obrázky modelů, které zaberou půl stránky. Jen to holt vypadá jako návod k pračce. Ale zase díky svému stáří a provedení stojí PDF verze pravidel asi 240 korun a tištěná okolo 420 korun, což je více než lidová cena.

zdroj: Vlastní foto autora

Válce na věku nezáleží

Přes své stáří je AK47 Republic stále populárním rulesetem, který má živou online komunitu i množství modifikací pro jiné konflikty, než je Afrika. Může za to generičnost jednotek určených pro rozsáhlé použití pro Afriku. Díky tomu není moc velký problém je použít i mimo Afriku a pravidla jsou používaná pro všechny „iregulární války“ v 20. století od ruské občanské po Afghánistán. A poslední dobou už se objevují i lidé, kteří podle ní zkoušejí hrát i současnou válku na Ukrajině.

Stejně tak jsou fanouškovské úpravy, která do hry vnášejí i více možností a realismu. Například fanouškovská modifikace AK-74 (s 15 stránkami žádný drobek sám o sobě) přidává do hry pravidla pro reaktivní pancíř. Konkrétně pět druhů reaktivního pancíře, z nichž každý jinak reaguje s jiným typem zbraní. Takže komu by ve své podstatě hra přišla příliš jednoduchá, komunita se postará! 

To, že je hra více než 20 let od vydání stále hraná a lidi do ní vymýšlejí alternativní army listy, aby si v ní mohli zahrát i armády a bojiště, pro které nebyla zamýšlená, je samo o sobě známkou kvality.