Wargamingové hry můžeme dělit podle spousty (často prolínajících se) kritérii – dle způsobu aktivace, velikosti modelů, žánru, a podobně. Ovšem většina wargamingových her jde univerzálně rozdělit podle velikosti bojiště (či podle počtu bojovníků na něm) a zařadit do několika škatulek, které lépe pomáhají určit typ hry ještě před tím, než potenciální hráč otevře pravidla. Jsou to dle velikosti skirmishovky, regimentovky a armádovky.
Skirmish hry
Skirmish, neboli hezky česky šarvátka, jak už název napovídá, se zabývá malými střety o pár vojácích. Dle toho, kolik jich je, se může jednat buď o „obyčejný skirmish“, či přímo M2M Skirmish (jedná se o zkratku man to man, neboli česky muž na muže). V klasickém skirmishi se hraje několik menších jednotek o pár miniaturách, v M2M už je každý voják sám za sebe.
Menší měřítko bojů pak dovoluje herní mechaniky, které už by na větší boje nešlo uplatnit nebo by hru dělaly zbytečně složitou a zdlouhavou. Takže modely často řeší individuální nabíjení zbraní, většinou mají hry nějaké formy spottingu nepřátel, řeší se výseč pohledu jednotlivých vojáků a podobné drobnosti, které jdou uhlídat u 10-20 modelů, ale ne u armád čítajících stovky figurek.
Scénářově si pod těmito hrami můžete představit malé akce speciálních jednotek, westernové přepadávání dostavníků, střety hlídek, šermířské souboje samurajů, střety tankistů, evropské dobrodruhy v Africe a tak podobně.
Výhodou skirmishe je, že na něm jde „startovně“ začít a později přejít na větší bitvy, jakmile se vám rozroste armáda. S družstvem Commandos či Space Mariňáckých skautů lze hrát zprvu skirmishe, a pak je bez problémů zařadit do větší „armády“ – na tomto přístupu dokonce vyloženě vznikl například takový Kill Team ze světa Warhammeru.
Na počty modelů by do skirmishe měly patřit i námořní či letecké hry (přece jen střet pěti lodí je vlastně taková šarvátka, že ano), ale ty se i přesto označují svým zaměřením jako naval či air games, tedy námořní a letecké hry a do skirmishe je vůbec nepočítáme. Je automatické, že budete létat či plout s několika stroji a nepohybovat se stovkami jim podobnými. I když, určitě se najdou nějaké výjimky.
Regimentové hry
Kdy už vám přestanou stačit „malé hry“, je čas přeskočit na regimentové hry.
Jak už tento název napovídá, hýbe se po stole s celými jednotkami, ale ne vždy nutně s regimenty. Jednotlivé modely jsou už bezvýhradně součástí velké jednotky, která se hýbe, střílí a umírá jako celek. Ano, i umírá. Většinou už tyto hry nemají ani samostatné odebírání modelů po každé ztrátě, ale sbírají různé piny/šoky/morálky a po určitém počtu se zhoršují a jdou ze stolu jako celek. Tato „herní zjednodušení“ ve výsledku umožňují hrát už i relativně velké bitvy se spoustou figurek. Místo hýbání pětičky vojáků, u kterých se musí řešit individuální facing a akce, se prostě hýbe velkou jednotkou o 30 vojácích. A takových jednotek je na každé straně stolu třeba deset i více…
Díky tomu regimentové hry už často v sobě obsahují pravidla pro seskupování jednotek do větších celků, které se pak musí aktivovat dohromady, držet se v koherenci a mají třeba i společnou morálku.
Large skirmish hry
A když už víme, jak vypadá skirmish i regimentovka, dostáváme se oklikou zpět k „velké šarvátce“, která kombinuje prvky obou předchozích režimů a (v ideálním případě) z nich bere to nejlepší.
Což je i možná důvod, proč large skirmishe patří mezi nejpopulárnější úroveň ve wargamingu – vždyť do něj spadají oba Warhammery, tedy jak Warhammer 40,000, tak Warhammer Age of Sigmar.
Zatímco malý skirmish nám nabízí k hraní 5-20 vojáčků a regimentovky po nás chtějí 300+ vojáků, large skirmish nám nabídne hry, kde jich budeme mít 50-100. Tedy dost na to, aby šlo používat mechaniky jako samostatné střílení vojáků v jednotce, stejně tak jejich umírání po jednom. Jednotky už se však většinou hýbou dohromady, mají společnou morálku i aktivace.
Pár příkladů za všechny
Ve Warhammeru 40k je M2M skirmish Kill Team, v němž hráč ovládá pětku mariňáckách průzkumníků, z nichž každý jedná samostatně. Obyčejný skirmish byl mod Combat Patroly, která měla klasická pravidla pro W40K, ale byla omezená na body – člověk mohl nasadit svojí pětku z minula a k nim desítku mariňáků v transportéru.
Klasický W40K už spadá do škatulky large skirmish a regimentovkou už je pak Apocalypse mod, či starý Epic. Warhammer dále nabízí také Aurenautiku Imperialis, kde hráč ovládá letku bojových letounů, ale jsem říkal výše, i když se jedná o hru několika modelů, letecké a námořní hry se běžně mezi skirmishe nezařazují.
Pro neznalé Warhammeru ukáži podobný příklad i na druhé světové válce. M2M skirmish je družstvo Commandos, které jde dělat sabotáž na německou radarovou základnu. Skirmishem je četa Commandos bojujících o vesničku proti německé četě. Large skirmish si představte jako boj o vesničku s další pěší četou, kterou ideálně podporují tanky. A regimentovka bude, když už místo samostatných družstev začnete hýbat četami, které budou v rotách.
Takto by se obecně daly „moderní terminologií“ rozdělit hry dle formace, která se bude hrát. Přestože 30 rytířů logicky netvoří četu, pro naše potřeby to velikostně odpovídá, takže se nenechte zmást moderní terminologií.
Takže M2M skirmish je hra družstva, skirmish je hra čety, large skirmish je hra od posílené čety po rotu a regimentovky jsou hrou od rot přes prapory až po brigády. A co se stane ve chvíli, kdy máte na stole rovnou několik brigád, či dokonce celou divizi? Kam jít dál?
Armádní hry
Pak nám nezbývá, než přejít na poslední úroveň figurkového wargamingu, a tou jsou armádní hry. V nich už odpadají všechny drobnosti jako samostatné figurky. Už nás pomalu ani nezajímají samotné jednotky, jelikož se všechno hýbe ve větších formacích, které tvoří pár set vojáků. Díky tomu je většina pravidel psaná už na 6mm či 3/2mm, nebo dokonce na žetony. Hrám to umožňuje pojmout nejen šarvátky či výseče bitvy, ale vcelku velké bitvy s dobrou mírou abstrakce.
Například army level hra Age of Hannibal má v měřítku figurek 6mm jako základní jednotku podstavec pěchoty o asi 25-30 modelech, která znázorňuje zhruba 500-1000 vojáků. Tedy čtyři tyto podstavce o sto modelech znázorňují 2-4 tisíce vojáků. To umožňuje hrát bitvy o tisíci modelech a dohrát je za klasické 2-3 hodiny, které se považují za standardní herní dobu odpolední hry napříč měřítky. Armádní hry už naprosto ignorují mechanismy ze skirmish her, ale zase přidávají vlastní systémy, které by v menších hrách nedávaly smysl, jako třeba ústupové cesty pro brigády, ochrany táborů, manévry velkých formací, atd.
Strategické hry
Takovou čestnou zmínku na konec článku mají strategické hry. Všechny předchozí hry jsou pořád na taktické úrovni války, kdy už došlo na samotný boj. Nad tím vším jsou ještě strategické hry, kde se pohybuje po mapě divizemi či armádami a samotné bitvy už jsou řešené spíše modifikátory a pár hody kostkami. Jak už z logiky věci vyplývá, jedná se čistě o žetonové hry, které neoperují s figurkami či jen se stand in figurkami.
Běžným příkladem budiž třeba hra Axis and Allies či Risk, tím víc hardcore příkladem je legendární hra The Campaign for North Africa: "The Desert War, 1940–43" o Rommelovi v Africe, kterou proslavil skeč v Teorii velkého třesku, a jejíž dohrání trvá déle, než kolik trvalo historické tažení Afrikakorpsu.