Tak co, hříšníci? Také potkáváte hodně dobrých, avšak nevyčnívajících her? Tak dnes se podíváme na můj letošní osobní pekelný zásah! Španělské studio Red Mojo Games se rozhodlo o loňském podzimu spustit kampaň na podporu pekelné eurovky Inferno a díky tuzemskému vydavatelství TLAMA games, které již dříve lokalizovalo Mojovskou Tindayu, jsme se dočkali počeštění i této hry.

V Infernu se vrátíme  společně s Dantem Alighierim do času Velikonoc roku 1300 a zatímco se Dante bude pouštět peklem hledat řešení svých vin s touhou ještě dotřetice spatřit svou milovanou Beatrice, hráči se na poetiku vykašlou, osvojí si pragmatismus mocných rodů florentských a začnou se předhánět v tom, kdo přihraje peklu více hříšníků.

Než se však pustíme do rozebírání dojmů z přisluhování plamenné říši, představme si tvůrce. Autorem hry je Fernando Eduardo Sánchez, kterému letos vychází i hra plná ledu Through Ice and Snow, u níž zatím marně vyhlížím, kdo se jí u nás chopí. Graficky hru podpořili David Benzal a Cristian Casado Otazu.

Vítejte u nás, vítejte v pekle

Podle popisu se jedná o „soul management“. A to je přesné! Sám bych dodal, že hra sází na zdvojenost a hráč si musí poradit to vše uřídit. O čem tedy Inferno je, čeho se snaží hráči docílit a co že je to zdvojení?

zdroj: Vlastní foto autora

Úkolem hráčů je zprovodit ze světa co nejvíc lidí a jejich duše pak efektivně rozmístit v pekelných kruzích podle váhy jejich hříchu. Herní plocha je rozdělená na hráčovu domovskou desku a ústřední herní plán.

Na hráčově desce v domku odpočívají rodinní příslušníci, kteří se brzy vydají do ulic Florencie nařknout nějakého nebožáka z hříchu. Najdeme tu lištu zásob pro získávání bonusů a také věž, která je stěžejní pro udavače a vzácné hosty, jejichž černé duše mají pochopení pro ty vaše.

Centrální plán je rozdělený na Florencii s běžnými a zvláštními lokacemi, které jsou po dvou součástí zdejších čtvrtí, hřbitov, kruhy pekla, jimiž hráči posouvají duše a kde se prohání strašliví strážci z dob minulých, schodiště, po kterém se vydává Dante a jehož postupující figurka odpočítává konec hry a samozřejmě nechybí pekelné stupnice, kde se zaznamenává, jak se kdo přičinil proto, aby ten lunapark utrpení neběžel nadarmo.

zdroj: Vlastní foto autora

Takhle to tu u nás chodí, hříšníku

Ve svém tahu hráč pohne jednou duší v pekle. Podle toho, na jaký štít ji umístí, smí následně ve Florencii navštívit danou čtvrť a využít pohostinnosti jedné z jejích dvou lokací. Buď hned zamíří bez okolků do té běžné, nebo při splnění zvláštních požadavků do té zvláštní.

Můžete ke svým rodinným šlechticům přibrat děcka vzešlá ze smilstva, takové Varysovy ptáčky, co vás pustí na zvláštní lokace. Můžete přistavět patro věže, kam se ukryje ten, kým nařknete svého bližního nebo kam přizvete hosta za účelem moct obviňovat i na zvláštních lokacích. Bez hostů budete paběrkovat s dušemi plebsu, ale s nimi se vás bude bát každý potkat, ať už se vydáte kamkoliv.

Na lokacích lze získat floriny či je směnit za drachmy. Floriny upotřebíte na čachry ve Florencii, zatímco drachem není nikdy dost a kdo chce být s peklem zadobře, bez nich se neobejde. Za drachmu posunete v pekle strážce, který vám může pomoci budovat peklo a stezky hříšníků podle vašich představ nebo můžete aktivovat řeku Styx a posunout se tak na stupnici hříšníků bez nutnosti někoho obvinit.

Když obviníte hříšníka a popravíte jej, pohnete i Dantem, který vás tak přibližuje ke konci hry, a okamžitě získáte bonus – možnost pohnout strážcem či vyložit hanebnou kartu podvodu, která vám zvládne přihrát body okamžitě i později na konci hry.

Pokud Dante vstoupí na políčko s diplomem, obratem hráči vyhodnotí, kdo je na příslušné barevné stupnici hříšníků nejdál se svou lebkou. Daný hráč získá právo umístit si diplom na druhou řadu stupnic – Pyriflegethón. Pouze s ním se totiž hráč může ucházet o zisk bodů navíc za pronásobení těchto dvou stupnic. Jinak se k diplomům dostává těžko a je to draze možné díky kartonovým žetonům půl diplomů, které se teprve později směňují za čest násobit.  

Bez strážců pekelných ani ránu

Výše jsem letmo zmiňoval strážce, které si hráči volí na počátku každé partie – jednoho rudého a jednoho černého. Strážci mění pravidla toho, co se v pekle děje, jak rychle se zaplňují kruhy a jsou tu i tací, kteří vám pomohou proklouznout za hradby města Dis, do něhož jinak potřebujete pro posunované duše vybavit propustku, a to v předstihu! Byrokracii se totiž nevyhnete ani dole pod zemí.

zdroj: Vlastní foto autora

Při crowdfundingové kampani jsem se obával toho, že větší počet strážců je jen pro kosmetické účely. Vyrobí se plastové miniatury, hráči to zacvakají a bude to další eurovka na půl cesty se zbytečným plastem. Naštěstí tomu tak není… či spíše není v u nás dostupné počeštěné verzi. V ní totiž najdete jen kartonové standies, ale to ničemu nevadí. Hlavní je, jak to funguje.

Medúsa vám pomůže zaplňovat kruhy zkameňováním duší a také tak poškodit soupeře, který danou duši chtěl posunout níže. Naopak Géryonés štíty v pekle zaplní svými jámami, které jsou ovšem před koncem hry odstraněny a někoho tak bude bolet náhlé nebodování pro pokles Pyriflegethónu.

Antaios vám zase pomůže si přivlastnit duši, abyste pouze vy s ní mohli sestupovat níže do pekla, zatímco Kerberos umí s duší hýbat mnohem rychleji. Král Mínós vám pomůže sklízet body za obsazování konkrétního pekelného kruhu, byť tam duše budou přivádět soupeři a Minotaurus vám vytvoří tunely mezi políčky v pekle.

zdroj: Vlastní foto autora

Pekelné peklo

Když jsem sledoval kampaň hry Inferno na Gamefoundu, střídalo se ve mě nadšení s pochybnosti, zda hra dokáže dostát tomu, co slibuje, tedy zábavně, srozumitelně a s lehkostí propojit mnoho aspektů Dantova básnického eposu. Pochyby jsem měl o dvou věcech: akcích na lokacích a fungování strážců. I během psaní této recenze a po čtyřech týdnech studování hry a jejího testování si nejsem zcela jist, zda hře udělit naše redakční ocenění Zásah! pro skvělé a vymykající se tituly, či zůstat jen u pozitivního slovního hodnocení.

Přemýšlet nad kombinacemi akcí ve Florencii a jejich nejlepším skloubením s děním v pekle mě baví. Nepřijde mi to unylé a jen se je třeba vypořádat s fůrou možností – design hry je docela benevolentní a mnoho zdrojů a pohybů po stupnicích lze získat na vícero místech. S tím pomáhají skvělé hráčské přehledy. Vysvětlit pravidla nezasvěceným a rozeběhnout hru je ale docela fuška. Ne proto, že člověk neví, co může dělat, ale netuší, čím má začít.

Těch konceptů a souvislostí je zkrátka mnoho. Proto bych hru doporučil k opakovanému hraní do stabilních skupin. Jednorázoví hráči Inferno těžko ocení, protože teprve po osvojení si akcí a kombinací lze hrát svižně a užívat si atmosféru díla. Analytičtí paralytici by se Infernu měli vyhnout jako čert kříži, protože by si to neužili a ještě to kazili druhým.

Inferno se tak záhy dostává do kategorie her, které nejsou pro všechny. Pravidla jsou srozumitelná na první čtení, ale zároveň dlouhá. Atmosféru hra nabízí, ale je třeba hrát se stejně zapálenými soukmenovci. Pocitově mi mechanicky přijde minimálně neotřelá, ale chce to odehrát více partií pro atmosféru, než bude možné soupeřící rody porazit na hlavu na body v klání rovných intrikánů.

Strážci mi nakonec přijdou jako fajnové zpestření hry. V základní variantě hry by ale vůbec nemuseli být přítomni. A pokud už ve hře mají mít význam, uměl bych si představit pro pekelný bordel zapojit strážců vícero než jen dva. Přestože je každý strážce originální a funguje trochu jinak, nemám pocit, že by na nich hra stála, přestože někteří vám pomohou a jiní uškodí. (A v prvních partiích má hráč vůbec co dělat, aby se naučil dobře kombinovat efekty lokací ve Florencii tak, aby v pekle nezaostával za pohybujícím se Dantem.)

Přijde mi proto škoda, že se crowdfundignová kampaň zaměřila zejména na množství strážců a tvorbu jejich miniatur a atributů. Kdyby se intrikánský design eurovky podařilo posunout do větší interakce mezi hráči, kdyby intriky byly hmatatelné a ovlivňovaly by tah hráče, kdyby tu bylo součástí něco ze sociálně-dedukčních her, či se hráč bál toho, že peklo stáhne do svých hlubin i jeho, pak by to byla opravdu prohnilá, pekelná a po čertech dobrá třaskavina. Takto hra cílí na eurovkáře, byť není jasné, zda na kalkulátory, či atmosfériky.

zdroj: Vlastní foto autora

Nevyzpytatelnost je v posouvání duší, zvažování, kdy nahrajete soupeři a jak moc se vámi chtěná duše mezi vašimi dvěma tahy pohne. To však není o prožitku intrik a naschválů, ale pouze o minimu kontroly. Tedy pokud si figurku nepřivlastníte Antaiem.

Závěrem lze říct, že strážci mají ve hře význam, vždy budete hrát trochu jinak podle jejich konkrétní sestavy, nicméně kdyby tvůrci zaměřili pozornost na rozvoj hry ještě jiným směrem, ocenil bych to pravděpodobně více.

Hřešit, nebo nehřešit?

Nejraději hraji hry postavené na historii a mýtech, hry vzdělávací. A přestože jsem se na Inferno těšil a pak se chvíli obával, zda opravdu autoři dostojí tomu, co slibují v rozbujelé a veleúspěšné kampani na Gamefoundu, mohu s rozvahou říct, že je to neotřelé a skvělé euro. A že mé obavy, zda šoupání po kruzích pekla nebude prvoplánové a nudné, vzaly při čtení pravidel a následně prvních particích za své.

zdroj: Vlastní foto autora

Mimochodem, co se týká pravidel, tak jsou skvěle napsaná. Hru je radost rozbalovat a studovat – od členění sekcí, značení, vzdělávací a doplňkové texty přes výčet všech ikon ař po tři výzvy pro solitérní hraní. Přestože sešit čítá 24 stran, přečtete ho snadno, ale neříkám rychle. Ale hlavně se těšíte, co na vás čeká na další straně. Záměry autorů chápete v průběhu čtení a nemusíte čekat, až dočtete, či dokonce, že vám vše dojde teprve s první partií. A ti, kteří mají špatné zkušenosti s Tindayou, se nemusí bát. Hra je jednodušší a pravidla opravdu skvěle zvládnutá.

Samotné hraní mě velmi bavilo, a dokonce i moji nově přizvaní spoluhráči, kteří hrají občas, ale nejsou to kovaní deskovkáři, si žádali brzký nášup. Ta zábava se odvíjí od toho, jak je vše propojené a jak se člověk pohybuje ve zdvojeném systému herního plánu, lokací a rodinných bonzáků. Raději nařknu duši a přihraji ji do tahu soupeře, nebo si počkám, až to udělá někdo jiný? A stihnu nařknout někoho jiného, než spotřebuji špatným vedením rodu všechny svoje figurky?

Už jsem si umístil pekelnou propustku pro možnost provést duše do nižších kruhů, nebo se snad za hradby města Dis podkopu díky Minotaurovi? Budu hrát na jeden či dva kruhy pekla, nebo se snažit dorovnat soupeře na všech stupnicích? Nezapomněl jsem náhodou na umístění diplomů, aby se mé stupnice vůbec počítaly a mohly se pronásobit? A přispěji k zaplnění kruhu pro lepší skóre sdílené stupnice Pyriflegethónu, kterou si pak hráči násobí každý svou pozicí na stupnici hříšníků, nebo budu doufat, že to udělají za mě moji soupeři?

Hra zkrátka mechanicky frčí a je s tématem úzce spjatá. Osobně mi ale schází jedna až dvě věci. Tou první je licitování hráčů s peklem. Nikdo tu nepropadá svou duší, byť mu život ztěžují pekelné půjčky. Ovšem hra není výchovná, když si jen tak jdete městem a někoho necháte popravit. Chybí mi určování, zda je daný hříšník vinen či nařknut neprávem – mikromechanismus, který by uměl v případě více falešných obvinění podtrhnou hlavnímu přisluhovači pekla nohy a zlomit mu vaz.

Přidalo by to další rovinu rozhodování. Takhle hrajete za šmejdy, spolčujete se ještě s většími šmejdy ve svojí věži a nijak se neřeší, že kdo s čím zachází, s tím také schází. Tou druhou věcí by mohl být vliv nyní nepřítomné Beatrice na Danteho. Ale tuším, že pokud bude hra úspěšná a dočkáme se náhodou nějakého rozšíření v podobě Očistce a Ráje, tak se třeba společně s Alighierim shledáme i s jeho múzou.

Solitérní hra funguje a jsem rád, že tu najdeme tři výzvy o třech obtížnostech. Samo o sobě to zabaví, ale přesto doporučuji hrát v co nejvíce hráčích. Pak teprve přetahovaná o duše a hosty má ty správné grády, které si můžete okořenit různými kombinacemi strážců.

zdroj: Vlastní foto autora

Pokud máte zhruba dvě hodiny času, vzhůru do hlubin. První partie vás s vysvětlením pravidel bude stát alespoň tři hodiny a obecně je dobré tento titul hrát ve stabilní skupině nadšenců a nevysvětlovat pravidla na potkání kolemjdoucím. A ne, že budete dodávat zásoby útočníkům i obráncům města, to by vám mohlo vynést bezvýznamné pekelné plus navíc...

A co se toho zvažovaného Zásahu týče, tak přestože mám k Infernu pár výtek a uměl bych si představit na několika málo místech ještě větší propracovanost, tak si ho prostě zaslouží. Je to vynikající euro se skvěle zpracovanou tematikou, které patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok hrál a s hraním rozhodně nehodlám hned tak přestat. Jeho pořízením rozhodně neprohloupíte.