Na úvod se musím přiznat k jedné věci. Kdybych se někdy pokusil o sepsání žebříčku nejlepších her, které mi za můj dosavadní život zkřížily cestu, This War of Mine (TWoM) by se bezpochyby rvala o první místo. Když jsem na několikátý pokus konečně pokořil nesmyslnou válku, uviděl jaro a dočkal se hřejivého oznámení příměří, zalezl jsem do postele a bez přehánění několik hodin zíral do stropu a přemítal, čeho jsem to právě byl svědkem.
TWoM mě s absolutní přesností zasáhla tam, kde to bolí nejvíc. V citech. Nenáviděl jsem se, když jsem kvůli vlastnímu přežití vybral ledničku starému páru. Proklínal jsem se, když jsem se k nim později vrátil a zjistil, že zemřeli hlady. Bylo mi líto Katii, která následkem toho spáchala sebevraždu. Bylo mi nepříjemně, ale tak do paměti se vrývající zážitky mi nenabídla žádná jiná hra. TWoM jsem po dohrání už nikdy nezapnul. A nikdy ani nezapnu. Tenhle příběh jsem už prožil a jednou to stačilo. Ale těšil jsem se na nové příběhy, které nabízí This War of Mine: Desková hra (TWoM:Dh).
Překvapení, kam se podíváš
Překvapilo mě, že se pracuje na stolní adaptaci právě takové hry. Následně mě mrzelo, že jsem v době kickstarterové kampaně před dvěma lety neměl prostředky na backnutí deskovky TWoM. Poté jsem byl opět překvapen, spíš až zaskočen, když jsem se dal na největším evropském veletrhu deskovek SPIEL v Essenu do řeči s vývojáři, kteří mě přímo odrazovali od koupě verze hry, která půjde do obchodů. Proč? Protože prý bude obsahově tak třikrát chudší než ta z Kickstarteru.
Uvěřil jsem jim a možná i měli pravdu, ale s klidným srdcem mohu prohlásit, že nedostatek obsahu vás v TWoM:Dh opravdu trápit nebude. A jak to po všech těch klaccích pod nohama vím? To bylo to vůbec největší překvapení loňského roku. Vydavatelství Albi u nás krátce před Štědrým dnem vydalo počeštěnou verzi, čímž se zároveň zasloužilo o vůbec nejobsáhlejší překlad v historii deskovek u nás.
Dospělá věrnost
Ať už jde o DOOM (recenze), XCOM, Bioshock, Dark Souls, Civilization a spousty dalších deskových adaptací, vždy si jako první kladu otázku: „Jak moc se autoři přiblížili předloze?“ Vzhledem k mé výše popsané oblibě TWoM mě tato otázka v případě TWoM:Dh trápila zdaleka nejvíc. Chtěl jsem, ne, potřeboval jsem, aby to bylo přesně takové, jako předloha. Jedna z mých nejoblíbenějších her v podobě mého největšího koníčku? Sakra to musí být pecka!
A aniž by se svět musel divit, povedlo se. Je to přesně takové, jaké jsem čekal. Z herní desky na vás kouká ten samý prokletý dům plný děr, zamčených dveří a napadané suti. V noci navštěvujete povědomá místa v ulicích válkou zdevastovaného města. Ve svých rukách držíte životy těch samých lidí – Katia, Pavle, Marko, Boris… Jsou tu jejich nálady, potřeby i nemoci. Ale předně jde o opravdu dospělou hru s drsnými příběhy.
zdroj:
tisková zpráva
Shora: pravidla a kniha příběhů
Jak jsem pro-hrál cizí válku
Suše popisovat herní mechanismy by nebavilo ani mě, ani vás, proto si vyslechněte zkrácený průběh jedné partie. Z něj by vám mělo být docela jasné, zda je TWoM:Dh pro vás nebo nikoliv.
Byly to těžké časy, ale konečně jsme narazili na zcela opuštěný dům. Je sice ve zchátralém stavu a skrz na skrz promrzlý kvůli vymláceným oknům, ale jednoho dne bychom to tu mohli nazvat domovem. Není času nazbyt. Bruno bere haldu suti útokem lopatou, Pavle prohledává skříně a Katia zkouší štěstí se šperhákem na zamčených dveřích.
Po chvíli se nám dům začíná odměňovat. Našli jsme něco vody, spousty dřeva a součástky. Slunce ještě nezapadlo, ven tedy nemůžeme kvůli všudypřítomným odstřelovačům. Dáváme poradu ohledně toho, co postavíme z nalezených surovin. Nebudeme teď plýtvat dřevem na postel. Spát se dá i na zemi a dřevo pěkně hoří. Proto jsme narychlo smontovali kamna a rovnou se u nich i zahřáli. Mezi tím venku zavládla tma.
Pojedli jsme poslední kousky masa, vypili poslední kapky vody. Musíme ven najít nové zásoby, abychom přežili i další den. Bruna necháme na hlídce. Přeci jen o takové místo a v něm uskladněné věci nechceme přijít. Spolu s Pavlem a Katiou vyrážíme do nedaleké školy, kde doufáme v klidné místo plné zásob.
Knihy na podpal, sekeru na zamčené dveře, brokovnici na...
Zpočátku máme smůlu. Samé zamčené místnosti a prázdné chodby. Ještě větší smůlu máme kvůli Pavlemu, který neopatrně drkl do stolu, což vyvolalo až absurdně hlasitý skřípot. Ten následovaly hlasy. Někdo tu je! Naštěstí to byli prostí lidé bojící se o své životy stejně jako my. Prohodili jsme pár slov, vyměnili si nezávidění hodné historky a pak jeden z nich navrhl obchod. S sebou jsme si vzali jen součástky, které se jim čirou náhodou hodili a byli ochotní dát nám za ně nějakou zeleninu. Jídlo na zítřek tak máme pořešené.
Ještě nějakou dobu prohledáváme útroby školy a spolu se svítáním vyrážíme domů. To ale ještě nevíme, co se mezi tím dělo Brunovi. V noci ho totiž přepadli hladovějící přeživší. Holými pěstmi je nedokázal zastrašit a když zjistili, že u nás žádné jídlo není, popadli nejcennější předměty spolu s lopatou a bez zaváhání zmizeli. Příští den nás tak čekalo odhazování suti ručně. Ale hlavně že jsme všichni živí a zdraví…
Další den pokračujeme v prohledávání a vylepšování našeho domova, v noci opět vyrážíme do školy. Určitě jsme neprohledali vše. K našemu překvapení to tu tentokrát docela žije. Už z dálky slyšíme rachot těžkých koulí a kuželek. S údivem zjišťujeme, že se zde baví menší skupina vojáků. Neviděli nás. Musíme se rozhodnout. Jsou na naší straně nebo nás bez mrknutí oka zastřelí? Mají palné zbraně, my holé ruce. Nakonec odvážně vystupujeme ze stínu a očekáváme nejhorší.
Katia už na tom byla líp
Ukázalo se, že jde o jednotku na záchranné misi. Vlastně správní chlapi. Jaké štěstí. Je tedy vidět, že nezažili to, co my. Chtějí si totiž hrát. Vsadit se na výhru v kuželkách. Pro nás je to obrovská šance, jak celkem lehce přijít k zásobám. Byly to nervy, ale v kuželkách jsme je nakonec porazili. Vojáci se nám férově odměnili několika lahvemi pálenky. Až přijde depka, máme k čemu utéct. V noci se u nás v domě naštěstí nic nedělo
Další den probíhal obdobně, ale došlo nám dřevo. Mráz tak postoupil do místností. Byla nám obrovská zima, v noci jsme nenašli jídlo, takže nám pořádně kručelo v břichách. Citlivá Katia to nenesla dobře. Začala být velice nervózní. Měli jsme o ní strach. Co se dělo pak, se mi nevypráví lehce. Nikdo jsme na tom nebyli dobře, ale následné zaklepání na vchodové dveře nás úplně zničilo.
Několik sirotků žádalo o kousek zeleniny. Neměli jsme nic. Pohled do jejich smutných očí a představa jejich bezvládných tělíček ležících kdesi v rohu bez špetky života vlivem vyhladovění, nám rozervala duši. Katia začala vyšilovat, utíkala se uklidnit kafem. Kafem, které nemáme.
A v tu chvíli pohár její trpělivosti přetekl. „Takhle se nedá žít. TOHLE NENÍ ŽIVOT!“ Po těchto slovech jsme viděli naši kamarádku naposledy. Bruno byl víc než jen kamarád a život bez ní si nedokázal představit. Vydal se tedy za ní. Zdrcený hrůznou podívanou, Pavle bere pár věcí do kapes a jde o dům dál. Snad ho tam čeká něco příjemnějšího.
zdroj:
tisková zpráva
Karet je ve hře opravdu požehnaně
Učíme se neválčit
TWoM:Dh je z hlediska pravidel naprosto jednoduchou hrou. I když k těm pravidlům se ještě vyjádřím. Asi jste už pochopili, že s ostatními hráči kooperujete. Co vás ale možná překvapí, tak tentokrát se každý neujímáte jedné postavy, ale všichni rozhodujete jako skupina hráčů za skupinu herních postav. Ty jsou vždy tři, i když v průběhu hraní se k vám mohou přidat další zoufalé duše.
Standardně má každá postava tři akce, které využívá v denní fázi na crafting, hledání materiálů, odpočinek, a podobně. V noci prohledáváte jednu z dostupných lokací způsobem, kdy procházíte balíček prohledávání a postupně vyhodnocujete jednu kartu za druhou. Při tom si musíte dát pozor na hluk, který může vzbudit místní obyvatel a vy nikdy nevíte, kdo to bude a v jaké bude náladě.
Do toho řešíte chlad, měli byste plnit úkoly v každé ze tří kapitol, čelíte kartám osudu, které mohou hrát ve váš prospěch i proti vám a zkrátka se snažíte přežít. Což opravdu není jednoduché, když lidem postupně narůstá hlad, únava, deprese, nemoci a zranění, které snižují počet jim dostupných akcí. V čem však TWoM:Dh exceluje, jsou příběhy.
zdroj:
tisková zpráva
Figurky jsou dostatečně detailní a volají po nabarvení
Listujeme gamebookem
Občas se karta ve hře odkáže číslem na odstavec textu v přiložené knize příběhů. Ten nahlas předčítáte svým spoluhráčů a na základě jeho vyznění volíte další kroky, které vás odkáží na jiný blok textu v knize a takto odehrajete celé setkání. To může vyvrcholit šťastným koncem s možností obchodu, může skončit bez jediného dopadu na vaše životy, ale také je může ohrozit, v extrémních případech dokonce ukončit.
Právě tento „gamebook“ dělá z deskovky This War of Mine naprosto unikátní zážitek. Příběhy jsou tématy opravdu dospělé, drsné, nebojí se zacházet do detailů a jejich nejdůležitějším úkolem je navodit opravdu tísnivou atmosféru. Ať už se v dialozích rozhodnete jakkoliv, pokaždé byste měli cítit vinu. Není zde dobro a zlo, jen zlo a menší zlo. Zároveň se nemusíte obávat nedostatečné znovuhratelnosti. Jednotlivých bloků textu je téměř 2 000 a i když už na nějaký narazíte podruhé, okolnosti vás zavedou jinam. Nebo se o to postará kostka.
zdroj:
tisková zpráva
Právě probíhá souboj s násilníky
Osudu neporučíš
TWoM:Dh je hlavně tematická hra a stejně jako ve skutečné válce je i tady dost o náhodě, jak se co nakonec vyvrbí. Opravdu často tak házíte desetistěnkou, která rozhodne o dalším dění. I souboje jsou řešené kostkami, kdy každému typu útoku (beze zbraně, chladnou zbraní, palnou zbraní) připadá jedna kostka s jistou pravděpodobností zásahu. Ale tahle náhoda sem pasuje.
Kostky, karty a jednotlivé příběhy vás drží v neustálém napětí. Objevíme konečně nějaké jídlo? Neprobudíme agresory? Budeme mít štěstí v místní zbrojnici? Dáme headshot tomu týpkovi s brokovnicí nebo to bude náš konec? Napětí a strach o postavy zde zkrátka funguje na výbornou.
Kde jsou pravidla?
Co už tak dobře nefunguje, je příručka pravidel. Jak jsem psal výše, z hlediska hratelnosti jde o velice jednoduchou záležitost, jenže pravidel se musíte dovtípit v podstatě sami. Chápu naříkání autorů nad šedesátistránkovými příručkami pravidel, které běžné zákazníky odradí, ale i opačný extrém ničemu nepomůže.
Tvůrci se totiž rozhodli, a sami to i vysvětlují v úvodu knihy příběhů, že vám dají jen absolutní základy a zbytek se naučíte v průběhu hraní. Jenže po přečtení těch pár stránek o fázích kola jsem neměl ani páru o tom, jak se ta hra vlastně hraje a musel jsem se do ní nutit. Přitom veškerá pravidla jsou ve hře obsažena, ale musíte je hledat. V knize příběhů. A já se ptám, proč?
zdroj:
tisková zpráva
Prezentace v Essenu: S trochou času a talentu lze převést placatou desku do 3D
Mezi příběhovými odstavci se sem tam objeví podbarvený text vysvětlující nějaké pravidlo, které jste do té doby hráli špatně, protože vám o něm nikdo neřekl. A občas tyto pravidlové texty dokonce ani nejsou podbarvené a hra vás ještě plácá po zádech za to, že jste je mezi příběhovými texty našli. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že kdykoliv můžeme sníst kočku. Kolik prohraných her vlivem vyhladovění by nám to před tím zachránilo…
Napsat skvělá pravidla je vrcholem umění a přiznávám, že číst desítky stran suchého textu není zrovna zábavné, ale jsem pak připravený na všechno. Tvůrci ve vysvětlivce dále doufají, že tímto vyburcují ostatní autory k podobnému psaní pravidel, tedy učení se hry za pochodu. Prosím vás, autoři, nedělejte to. Ne takhle. Nechci se hru naučit špatně a postupně opravovat chyby. Chci ji rovnou hrát „podle pravidel“.
zdroj:
tisková zpráva
Jedno z mnoha pravidel ukrytých v knize scénářů
Závěr války
Pravidla mě tedy opravdu nepotěšila. Vyřešil jsem to ale jednoduše – okamžitě jsem si pročetl všechny podbarvené části textu v knize příběhů a od té doby jsem je prakticky nepotřeboval. Ale jakmile pochopíte principy This War of Mine: Desková hra (ať už zamýšleným způsobem, mým způsobem nebo zhlédnete tutoriál na YouTube), úplně na tento neduh zapomenete.
Stejně jako její předloha se i deskovka z depresivní války řadí mezi absolutní top mého pomyslného žebříčku nejlepších stolních her. Slovy čísel bych rád sáhl po absolutním hodnocení, ale to přísluší jen hře, která neklopýtne v nejdůležitější části – v pravidlech.
This War of Mine: Desková hra
1–6 hráčů
45–120 minut
Od 18 let